Svobodný pohyb pro Jardu

Do svých 22 let jsem žil jako nezávislý, aktivní člověk. Bohužel se mi stal úraz, při kterém došlo k poškození krční páteře a já jsem tak zůstal ochrnutý. Stal se ze mě člověk zcela závislý na péči druhých.

Měl jsem ale štěstí v neštěstí, potkal jsem úžasnou ženu, která mi vrátila chuť do života. Nyní je mou manželkou i pečovatelkou zároveň. Se vším mi pomáhá a neustále mě podporuje. Má však bohužel těžkou skoliózu páteře provázenou silnými bolestmi zad. I přes usilovné cvičení a rehabilitace se její zdravotní stav začal zhoršovat. V budoucnu ji hrozí operace páteře.

Největší starosti nám dělají moje náročné přesuny do auta i z něj a nakládání vozíku. Potřeboval bych proto větší automobil, kam bych si i s vozíkem najel úplně sám bez nutnosti asistence.Úřady mi již poskytly příspěvek ve výši 200 tisíc korun, sbírka mi umožní pořídit si automobil přizpůsobený přímo mým potřebám.

Chci být znovu soběstačný

Autem jezdím téměř denně. Ať už jsou to cesty k lékařům, na úřady a nákupy nebo za našimi klienty. Věnuji se také atletice a crossfitu, které mi pomáhají posilovat zbytkové svaly a celkově se udržovat fit. Pokud nám to možnosti dovolí, dojíždím sportovat 4x týdně.

Auto, do kterého bych si vjel i s vozíkem sám, by mi umožnilo být více soběstačný a také bych ulehčil mé manželce a jejím bolavým zádům. Momentálně musí mě i můj vozík neustále nakládat.

Přestože je na vozíku, pomáhá lidem s hendikepem

Přes to všechno se s manželkou snažíme v rámci možností žít aktivní život a také pomáhat dalším potřebným. Založili jsme spolek (V jedné vteřině, z.s.), který se zaměřuje na pomoc lidem s hendikepem. V tomto spolku funguji jako správce, a tak nemohu žádat o podporu pro sebe.

Máme také speciálně cvičené psí pomocníky, kteří s námi jezdili pomáhat do denních stacionářů za postiženými dětmi, za seniory v ústavech, do chráněného bydlení, nemocnice a také individuálně.

V rámci zábavně-vzdělávacích besed jsme jezdili do mateřských a základních škol, kde jsme s našimi psími pomocníky předváděli, jak dokážou člověku s hendikepem pomáhat a co vše musí umět. Také jsme vystupovali a prezentovali činnost speciálně cvičených psů na veřejných akcích.

I nadále se věnujeme výcviku našich psů, ale vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu už jen rekreačně.

. . .

Za vaši podporu Vám budu nesmírně vděčný. S úctou Jaromír Biluseac