Na konci měsíce února jsme ukončili sbírku pro Simonu Hrubou a cítíme veliký vděk, a tím i morální povinnost poděkovat všem dárcům za obrovskou pomoc v rámci dárcovské platformy Znesnáze. Slovy se dá jen těžko vyjádřit vděčnost a ruku v ruce s tím i závazek nepolevit na cestě, která, jak pevně doufáme vrátí naší milované Simonce důstojný život. 

Jako sestřičku na ortopedii, dentální hygienistku a věčnou studentku s pravidelným odhodláním dárce krve jí zastavila tragédie, kterou dodnes neumíme pochopit.

V jedné chvíli se nám naráz změnil celý život, náhled na minulost i budoucnost přestal být důležitý a den po dni žijeme přítomným okamžikem. Tím okamžikem, který je pro nás jediný důležitý sebemenším posunem v rámci léčby. 

Byl jsem malověrným pochybovačem lidské solidarity a každý jeden z Vás, který jste pomohli v tak zoufalé chvíli, se stal našim dobrodincem a pomohl změnit svou laskavostí nejen proces obrození svatostánku těla i duše té, které milujeme, ale i nás samotných..

Moc všem děkujeme.

V rámci všeobecné nálady vánočních svátků a přání naděje, bych rád poděkoval všem co nám pomohli a pomáhají dál. I díky Vám můžeme tyto dny a chvíle trávit v klidu domácího prostředí.  Zdánlivě malé kroky v obrození těla i svatostánku duše mohou být právě tím velkolepým darem těchto dní. Simonka za poslední měsíc    urazila dlouhou cestu. Pomocí písmenek skládáme slova a věty, naposledy si patnáct minut poseděla v posteli s nohama na zemi, vyplazuje na nás jazyk, polyká jogurt, čočkovou krémovou polévku, našlehaný rybí krém s bramborovým pyré a je mou radostí i ranním rituálem jí připravit kapučíno do postele. Řekli nám, že už se možná neprobudí, řekli nám, že i když je vzhůru zůstane nejspíš na přístrojích, řekli, že i když je odpojená nebude duševně víc než dvouleté dítě a krom mrkání se nebude moci hýbat. Nedávno se smála mému preludování Erica Claptona protože mám špatnou výslovnost. Na přelomu roku na den páně Silvestra jí s kamarády chceme vzít do kostela a v příštích týdnech má naplánovaný postavení pomocí chodítka. Chtějí nám snad ještě něco říct? Dostali jsme naději. Ten největší dárek který nejde uchopit do dlaně, ale dokáže obejmout a vyplnit prázdná místa našeho života. Krásné svátky.

Říká se, že odvaha Vám ukáže směr, ale jen pokora Vás doprovodí do cíle.

Tohle je příběh protkaný vůlí nevzdávat to, ani když se věci nevyvíjejí podle vašich představ. Příběh, v němž se události skládají přesně tak, jak mají, přestože se na první pohled může zdát, že si odměna za píli a poctivý přístup hodně dává na čas. 

Simonka a Tom

Mohli by ležet v posteli a bědovat nad vlastní smůlou. Popravdě, měli by k tomu všechny důvody.

Uzávěr arterie basilaris, rozvinuté ochrnutí všech končetin, syndrom uzamčení, ventilodependence, tracheostomie, Tohle je seznam diagnóz ze Simonky propouštěcí zprávy z nemocnice. 

A závěr: prognóza spíše nepříznivá. 

Už samotná slova zní děsivě a realita je ještě bolestivější.

Museli se smířit, že už nikdy nic nebude jako předtím. Rozhodli se to nebrat jako handicap, rozhodli se to pojmout jako výzvu. I když to bolí. 

Děkujeme všem dárcům, za finanční podporu a krásné vzkazy pro Simonku.

Každý jeden jí byl přečten…a některé i vícekrát, protože jsou od Vás pro ní….bojovnici

Simonka se měla poslední listopadový den zúčastnit koncertu Lucie Bílé v Liberci.

Vše bylo domluveno…

Sanita přání na odvoz Simonky, prostor v Home Credit Arene pro ní ale….

krátce před samotnou akcí se zdravotní stav Simonky natolik zhoršil, že byla nutná akutní rehospitalizace.

My se nevzdáváme a už teď plánujeme návštěvu muzikálu Dracula v únoru dalšího roku.

Pomozte nám poslat Simonce vzkaz, že na její boj není sama.