Rovný boj pro Báru a jejího chlapečka

Prosím, povstaňte! Poslyšte rozsudek jménem republiky! Nezletilý A. Š. se po dobu do rozvodu i po rozvodu svěřuje do péče otce. Matka je povinná přispívat na výživu nezletilého měsíčně 3 000 korun…

Okresní soud v Benešově, 17. července 2023

„… matce se ukládá pokuta ve výši 20 000 korun do 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku…

… po celou dobu řízení matka prokázala, že není ochotná respektovat otce jako druhého rodiče a vychovatele jejich společného syna. Za této situace soud dospěl k závěru, že lepším vychovatelem pro nezletilého bude otec. Že má lepší výchovné předpoklady a především schopnost a ochotu dohodnout se s druhým rodičem o tom, jak výchova bude probíhat…

… soud si je vědom, že dítě potřebuje oba dva rodiče. Je na místě, aby soud stanovil styk matky s dítětem. Soud stanovil styk v kratších, ale častějších intervalech, neboť nezletilý je poměrně útlého věku a delší interval by rozhodně nebyl v jeho zájmu…“

Kojený dvouletý chlapeček přichází rozhodnutím soudu o svou milovanou maminku, svůj dosavadní domov. Protože je to v jeho zájmu. Říká soud. Protože matka po celou dobu řízení nerespektovala otce jako druhého rodiče. Říka soud.

Co říká chlapeček? Co říká matka? Co říkají všichni, kteří rozvodu a procesu svěřování do péče přihlížejí? Co říkají pediatři? Co říkají dětští psychologové a soudní znalci? Co říká Státní zastupitelství?

To mě nezajímá… Říká soud.

A snad i proto soud nařídí matce už v létě 2022 předávání plně kojeného ročního dítěte otci 3 x týdně na 6 hodin s tím, že si jej otec může odvézt desítky kilometrů daleko, odmítnout vzít s sebou odstříkané mléko, příkrm, na který je zvyklé, oblíbenou hračku, náhradní oblečení… Dítko se vrací dehydrované, nevyspalé, vyděšené, plačtivé, trvá den a noc a další den a noc, než se uklidní, aby vše muselo absolvovat znovu. Stačí jedno, dvě předání a dítě se při předávání vzpouzí. Nebrečí. Řve. Nedrží se mámy. Rve jí vlasy, řetízek, šaty, když si jej chce otec přenést do auta.

Nechce pryč od mámy. A máma nechce, aby trpělo. 

Nepředává dítě ve smyslu soudního nařízení. Ale vyzývá otce, aby čas strávili společně, aby si syn zvykl. To ale otec nechce. Stejně tak nechtěl být s nimi, když se syn narodil. Nikdy s nimi nežil a ani se nepodílel na běžných výdajích s péčí o dítě spojených. Sňatek a porod během covidových restrikcí. Leccos se zdálo podivné, ale podivná byla doba. Návrh rozvodu ze strany matky rozpoutal soudní peklo.

Jo. Máma zlobila. Nepředávala dítě, jak soud řekl. Hledala a navrhovala jiné cesty, ne tak traumatizující. Společný čas. Pod dohledem odborníků. Nestěžovala si, ale otec ano. Intenzivně, vytrvale. Všude, kde to šlo. Na soudem nařízená předávání pravidelně volal policii.

…chci si ho odvézt nebo nic...

Strážníci viděli a slyšeli návrhy matky, ať jde otec dál a pohraje si se synkem u nich na dvorku, jakkoliv dlouho bude chtít a zvykne-li si, mohou pak spolu odjet. Soud u toho nikdy nebyl. Ani OSPOD tam nebyl. A soud i OSPOD od stolu doporučují a nařizují, co je v zájmu dítěte.

Otec má lepší výchovné předpoklady. Říká soud. A proto je mu svěřeno dítě do péče navzdory tomu, že první dva roky života trávilo jen se svou maminkou a babičkou ve svém rodném domečku a otce nevidělo několik dlouhých měsíců, protože nechtěl hledat jinou cestu, jak s ním být, než ho dle rozhodnutí soudu popadnout a odvézt pryč brek nebrek, trauma netrauma.

Jak sbírka pomůže?

A tady příběh končí. Mámě došly peníze na právníky, na všechno. Co měla ušetřené, utratila. Půjčila si, kde mohla. Prodala, co mohla, i ty nejmilejší věci. Nemůže bojovat dál, už nemá prostředky. Ledaže by ostatní jen nepřihlíželi a pomohli jí vyrovnat síly. Protože protistrana finančně nestrádá. 

Podpořme rovný boj. Podpořme chlapečka. Podpořme jeho mámu. Potřebuje mámu. Skvělou mámu jako je Bára. Díky, za Vaše příspěvky.