Jmenuji se Veronika a je mi 24 let a před 2 lety se mi, mé sestře Michaele a tatínkovi Jiřímu změnil život poté, co nám pan doktor z fakultní nemocnice Olomouc zavolal, že se nám maminka už zřejmě neprobudí. Při průběhu operace, která měla být banální bohužel došlo k prasknutí zaslepeného klubíčka cév, a to vedlo k otoku mozku a vigilnímu koma.

Ale i po několika sepsích a epileptických záchvatech se tahle bojovnice nevzdala a zůstala tu nejen s námi, ale i s nově narozeným vnoučkem Teodorem. Mysleli jsme si, že nám v jednom rehabilitačním zařízení pomohou maminku dostat ještě do lepšího stavu, než tomu bylo ve fakultní nemocnici Olomouc. Bohužel tam došlo ke zhoršení, a proto jsme učinili rozhodnutí, že si maminku vezmeme domů a vše zkusíme zvládnout s pomocí bazální stimulace sami. Neumíte si ani představit, jak jsme byli rádi, když poznala, že je doma. Na její úsměv nikdy nezapomenu!

Nyní navštěvujeme kliniku, kde mamča podstupuje nejmodernější regenerativní terapii a léčebné postupy včetně cílené detoxikace, vitaminové terapie, regenerativní laserové terapie a podpory imunity. Jedná se o terapii, která by maminku měla připravit na aplikaci kmenových buněk.

Aplikace kmenových buněk nám dává jedinou naději k probuzení maminky. Zmíněné terapie nejsou hrazené zdravotní pojišťovnou a jsou vysoce finančně nákladné.

Například terapie, kterou aktuálně maminka podstupuje, stojí přibližně 200 000 Kč. Po ukončení nynější terapie zhruba za 3–6 měsíců zjistíme, zda byla dostačující a připravila tak maminku na kmenové buňky, nebo zda bude muset podstoupit tuto terapii ještě jednou.

Jak sbírka pomůže?

Výtěžek sbírky půjde na stimulaci a následnou aplikaci kmenových buněk.

První týdny po operaci nám byly neustále opakovány negativní scénáře, že maminka umře, že se nám neprobudí, dokonce že si šachy nezahraje.

I přes tyto prognózy lékařů jsme věřili, že se maminka vzbudí z tzv. vigilního kómatu, který jí byl od začátku diagnostikován. Dojížděla jsem spolu s nejbližší rodinou za maminkou každý den, a protože je naše maminka ta největší z bojovnic, tak se nám postupem času začala zlepšovat, a to nejprve mrkáním očí, poté kýváním hlavou ANO/NE.

Následně nemocnice poslala maminku do rehabilitačního centra, aby se zlepšení více projevovalo a maminka mohla rehabilitovat. První 2 týdny byla maminka skvělá. Začala mluvit, neustále nám něco vykládala, ale bohužel měla ještě tracheostomii, a proto jsme nevěděli, co nám říká. Chtěla dělat vše sama – pít, jíst). Byla naprosto úžasná. Velký problém pro nás byl ten, že jsme maminku mohli navštěvovat omezeně a ona tak neměla potřebné podněty ke zlepšování, a tak jsme se rozhodli si ji vzít domů.

Věděli jsme, že naše finance nebudou stačit k její léčbě, a proto jsem už jednou založila pro maminku sbírku, která sloužila hlavně na uhrazení homeopatické léčby, dále k fyzioterapii konající se doma, zdravotním pomůckám nehrazené (nebo jen částečně hrazené) zdravotní pojišťovnou a k zajištění pečovatelské služby Strom života.

V domácí péči slavíme velké úspěchy. Maminka se už posadila na invalidní vozík a měla neustále chuť se krmit pravou rukou sama.

Rychle jsme tedy obstarali auto přizpůsobené na invalidní vozík, abychom mohli s maminkou jezdit po návštěvách, a aby nemusela neustále jen ležet či sedět doma na posteli.

Nikdy jsme nepřestali věřit a stále věříme, že je naše velká bojovnice, že regenerativní terapie pomůže a my konečně budeme plakat štěstím, že ji konečně máme "zpátky"!

Budeme Vám vážně moc vděční za každou malou částku!