Pomozme autistickým bráškům rozvinout jejich dovednosti

Máme skvělé zprávy. Díky sbírce se nám ozvali organizace, které zajišťují speciální terapie, a nabídly nám pro kluky pomoc, na kterou finančně dosáhneme. I když konto hlásí 2 %, pomoci se nám dostalo na 100 %! MOC děkujeme.

...

Jsem maminkou 2 synů – 8letého Michala a 5letého Jakuba. Míša bojuje s Aspergerovým syndromem a Kuba s poruchou autistického spektra.

Jak sbírka pomůže?

Výtěžek sbírky půjde na speciální školku pro Jakuba a terapie, které musíme doplácet.

Kubík začal mít viditelné potíže již v raném dětství. Naštěstí jsme včas začali spolupracovat s ranou péčí a dorozumívat se pomocí kartiček, které byly rozmístěné po celém bytě. Bylo to velmi náročné období, nemohla jsem se od něho hnout. Byla jsem jeho komunikační kanál. Cítil bezpečí jen ve mně a nikoho dalšího k sobě nechtěl pustit. Pak začalo běžné kolečko u specialistů a verdiktem byla právě porucha autistického spektra.

Musím říct, že se mi s Kubíkovou diagnózou život nezhroutil, spíše naopak. Ulevilo se mi. Konečně jsem věděla, co mému synovi je a konečně jsem mu mohla začít pomáhat.

Po hlavě jsem se vrhla do všech nabízených procedur a možností, jak Kubíka úspěšně provázet naším světem.

Společně jsme se s Kubou rozvíjeli. Odbourali jsme plínky, naučili jsme se základní hygienické návyky a říkat si o základní potřeby.

Nyní má slovní zásobu na úrovni 3letého dítěte, ale jde to vpřed. Odbourali jsme negativní chování. Udělali jsme obrovský kus práce. Nastal čas nastoupit do školky. Kubík docházel jeden celý školní rok do běžné školky s doprovodem asistenta pedagoga. Byl šťastný a za dětmi se každý den těšil. Dětsky kolektiv přinesl samozřejmě další pozitiva. Bohužel jsme se museli po roce s paní asistentkou rozloučit. Kubík pak dostal další a vzápětí další v krátkém časovém úseku, a pak se náhle blokl a situace byla natolik vyhrocená, že jsem musela zažádat o domácí vzdělávání.

Nyní jezdíme alespoň párkrát týdně do mateřského centra a na příští rok sháním soukromou školku, aby se mu dostalo individuálnějšího přístupu.

Můj druhý syn Míša je pak kulíšek z úplně jiného těsta. Diagnózu máme čerstvě, ale to předcházelo dlouhodobým návštěvám specialistů. V dětství na mě byl hodně závislý, ale jinak to jediné, co mu dělalo problémy byla práce v kolektivu – vystupování před kolektivem, společné zpívání atd.

Míša byl a je hyperaktivní. Nepostojí, neposedí a místo chůze všude běhá. Ale byl veselý, hravý a šťastný. Technicky velmi nadaný.

Jednoho dne ale Míša posmutněl a začalo se u něj objevovat autoagresivní chování. Trhal si vlasy, štípal se, kousal se. Pěstmi se bouchal do hlavičky a často brečel.

Když jsem to viděla poprvé byla jsem v šoku a nevěděla, co mám dělat. Tento afekt se stal při plnění nepochopeného domácího úkolu. Ukázalo se, že Míša trpí Aspergerovým syndromem.

Nyní je Míša ve 2. třídě a teprve pobírá učivo z první třídy, takže si umíte představit, jaké je to pro něj trápení. V SPC navíc zjistili, že má také nedovyvinuté sluchové a zrakové vnímání a bohužel tak začíná sám sebe vnímat jako méněcenného. Nyní pracujeme na individuálním vzdělávacím plánu. Nechce o svých pocitech mluvit, dělá mu obtíže rozeznat, co se v něm i ve mně odehrává. Není jednoduché mu vysvětlit, že se teď a teď nechoval vůbec dobře, že to a to je neslušné. Čekáme na nastavení medikace od psychiatra. Věřím, že zavedením individuálního vzdělávacího plánu a medikace se Míšovi uleví a bude zase šťastný tak, jak ho znám.

Od října jsem s Kubou doma, a tak je moje práce velmi omezená. Musím s ním jezdit do mateřského centra a na kroužky a odpoledne se věnovat i druhému synovi a všemu co k životu patří. Teď navíc absolvuji delší kurz (škola) na asistenta pedagoga, a když nenajdeme dušičku vhodnou pro Kubu a měly by přijít znovu problémy, budu mu ve školských zařízeních oporou já.

Jelikož nemohu chodit do práce, ale dětem chci dále dopřávat vše, co je bude dál a dál rozvíjet, prosím vás o pomoc.

Děkuji.