Jaroslava byla celý život velmi společenská a rozhodně se nebála práce. Její poslední zaměstnání bylo v neziskové organizaci, která tu byla pro zdravotně postižené.

„Je ironií osudu, že jsem sama pomáhala sousedce v kritické situaci a při té činnosti mi praskly obratle. Ještě předtím jsem však měla dlouho problémy se zády, ale pořád jsem se snažila pracovat a projekty byly přednější. Musely se odevzdat v daných termínech!“

Nakonec nebyla jiná možnost a Jaroslava se podrobila několika po sobě jdoucím rozsáhlým operacím páteře. A aby toho nebylo málo, v době, kdy už začala přes problém s ochabováním nervů a svalů pravé nohy chodit o jedné francouzské holi, přišel těžký úraz levé nohy a ten ji znovu upoutal doma.

„Zůstala jsem sama, plazila se o berlích, ven jsem nechodila. Děti už byly velké a vdané či zadané a měly vlastní rodiny a bydlely mimo Ústí. Dostala jsem invalidní vozík, objednala jsem si pečovatelskou službu, ale brala jsem nejnižší příspěvek na péči, tak mi zajišťovali jen nákupy a vozili obědy.“

Výtěžek sbírky špatně pohyblivé Jaroslavě pomůže s pořízením zdravotní postele, osobní asistence na rok, a také poslouží i jako příspěvek na notebook a ojeté auto.

"V současné době mi komise nepovolí nákup zdravotní postele, protože se ještě o dvou berlích dostanu ve svém malém bytě na záchod. Vzhledem k mému zdravotnímu stavu už ale potřebuju novou postel, protože v ní budu trávit stále více času, vadí mi i delší sezení. Také bych potřebovala příspěvek na notebook, abych měla spojení se světem, můj starý už mi odchází, něco se mi podařilo těžce ušetřit, ale na celý to nestačí. Příspěvek na ojetý atomobil mi zase pomůže získat vůz, se kterým se snadněji dostanu k lékařům.

Přes zvýšený příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč mi peníze zdaleka nemohou stačit pokrýt celé náklady na pečovatelku, která mi dělá doprovod k lékaři, na úřad, 2x týdně uklízí a pomáhá mi při hygieně.

Když se ke mně přechodně nastěhoval syn a snažil se mi trochu pomoci, situace se zlepšila. Hlavně jsem se po dlouhé době dostala na procházku ven a i ten pocit, že konečně není člověk na vše sám, po ztrátě většiny sociálních kontaktů v předešlé době pro mě byl velmi obohacující. Syn ale pracuje na 12hodinové směny, má taky své zájmy, buduje nový vztah, a tak se plánuje další stěhování. Až se syn odstěhuje, nebo od února nastoupí do nového zaměstnání s jiným režimem pracovní doby a dojížděním do Počerad, tak budu opět více sama a budu potřebovat rozšířit péči pečovatelské služby na každodenní návštěvy, i když ty bych potřebovala již nyní, vzhledem k tomu, že se můj zdravotní stav zhoršuje a pan doktor – neurolog již uvažuje o další operaci.

Budu vám moc vděčná za jakoukoliv pomoc."