Dobrý den, jmenuji se Kateřina Laštovková a chci se s vámi podělit o něco, co mi změnilo život. Ne jako příběh z knížky. Ale jako realitu, kterou žiji každý den. Pamatuji si ten okamžik, kdy jsem seděla v ordinaci, držela své dítě za ruku a slyšela větu, která mě úplně zlomila: „Vaše dítě má Diabetes 1. typu. Je to nevyléčitelné.“ V tu chvíli se mi zastavil svět.

Moje malé dítě nechápalo, proč pláču. A já jsem nevěděla, jak mu vysvětlit, že od teď bude jeho život plný jehel, vpichů, měření, strachu z hypoglykémie… a že už nikdy nebude nic jako dřív. A jak mu říct, že si bude muset 6–7× denně píchat inzulín, protože jeho slinivka prostě přestala fungovat. Že to není na týden. Ani na měsíc. Je to navždy.

Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem poprvé držela inzulín v ruce. Stála jsem v nemocničním pokoji, v ruce malou ampulku a jehlu. A měla jsem pocit, že se mi třesou kolena. Říkala jsem si: „Tohle mám opravdu píchat svému dítěti? Já? Jeho máma?“ Bylo mi z toho fyzicky i psychicky špatně. Ale nebyla jiná možnost.

A pak přišel ten okamžik, který mě úplně zlomil. Můj syn se na mě podíval, rozplakal se a řekl: „Mami, já nechci… prosím, ne.“

Tohle je věta, kterou žádný rodič nechce slyšet. A přesto ji rodiče dětí s diabetem slyší každý den.

Děti s diabetem jsou hrdinové. A ani o tom neví.

Ty děti si nepíchají jen inzulín. Oni bojují o život – každý den, každou noc. Musí hlídat hladinu cukru, aby nespadly do hypoglykémie (velmi nízká hladina cukru v krvi), která může během pár minut způsobit bezvědomí. A zároveň se musí vyhýbat hyperglykémii (velmi vysoká hladina cukru v krvi), která jim může časem poškodit oči, ledviny, srdce, štítnou žlázu… Je to nekonečný boj. A ony ho zvládají. Tichým, statečným způsobem, který by dospělý člověk často nezvládl.

Příběh, na který nezapomenu

A pak je tu příběh chlapečka, na který nikdy nezapomenu. V nemocnici jsme potkali malého chlapečka. Jeho rodiče si mysleli, že má obyčejnou virózu – byl unavený, hodně pil, hubnul. Jenže jednoho dne se jeho stav prudce zhoršil.

Chlapeček upadl do bezvědomí.

Lékaři později rodičům vysvětlili, že měl těžkou ketoacidózu – stav, kdy tělo kvůli nedostatku inzulínu začne rozkládat vlastní tuky a vytvářet kyseliny. Ty mohou během krátké chvíle způsobit selhání orgánů, otok mozku a ohrozit život Když mu změřili glykémii, přístroj ukázal: 67 mmol/l. (Zdravý člověk má 3,5–5,5 mmol/l.)

Bylo to tak vážné, že pro něj musel přiletět vrtulník. Rodiče stáli na zahradě, drželi se za ruce a dívali se, jak jejich malého chlapečka nakládají na nosítka. Nevěděli, jestli to přežije.

Přežil. Ale od té chvíle si píchá inzulín každý den. A každý den bojuje. Stejně jako stovky dalších dětí v Česku.

INZULÍNEK Medvídek a SPOLU TO DÁME

Tehdy jsem pochopila, že děti potřebují víc než jen přístroje. Potřebují oporu, bezpečí, něco, co jim pomůže pochopit, že v tom nejsou samy. Něco, co jim dodá odvahu, když se bojí. Něco, co jim pomůže překonat první vpich, první noc, první strach.

A tak vznikl INZULÍNEK Medvídek, který má na svém těle vyznačená místa, kam se píchá inzulín. Medvídek, na kterém si dítě i rodič mohou poprvé vyzkoušet vpich bez strachu. Medvídek, který se stane kamarádem, oporou, jistotou.

A víte, co mě utvrdilo, že to má smysl? Když jsem dala první prototypy pár dětem s diabetem. Jen tak, aby si ho vyzkoušely. A já jsem viděla, jak se jim rozzářila očička. Jak ho objaly. Jak se ptaly, jestli si ho můžou nechat. V tu chvíli jsem věděla, že tohle je ten největší dar pro nás rodiče. Vidět, že něco – byť malého – dokáže dítěti ulevit od strachu.

A proto jsem založila Nadační fond SPOLU TO DÁME.

Založila jsem ho proto, aby žádná rodina nebyla na tuhle diagnózu sama. Aby děti měly podporu. Aby rodiče měli oporu. Abychom společně zvládli to, co se zdá nezvládnutelné. Abychom mohli pomáhat tam, kde je to nejvíc potřeba.

Pomozte nám dát dětem jejich prvního hrdinu.

Jak sbírka pomůže?

Každý rok přibývá v Česku 500–600 nových dětí, kterým se během jediné minuty převrátí život naruby. Dětí, které se bojí, pláčou. Dětí, které si zaslouží mít u sebe svého INZULÍNKA. Chci, aby byl medvídek dostupný ve všech nemocnicích v celé ČR. Aby každé dítě, které slyší tu strašnou diagnózu, dostalo do ruky něco, co mu dodá odvahu. Ale výroba medvídků je nákladná. A já to sama nezvládnu.

Každá koruna pomůže vyrobit dalšího medvídka. Dalšího kamaráda. Další naději.

Možná právě díky vám nebude jedno dítě plakat strachem. Možná díky vám se jeden rodič nebude cítit tak bezmocně. Možná díky vám dostane jedno malé srdíčko pocit, že to zvládne. Medvídky nám šije chráněná dílna, takže pomáháme hned dvakrát.

Prosím, pomozte nám dát dětem s diabetem 1. typu jejich INZULÍNKA. Aby už nikdy nemusely bojovat samy.

DĚKUJEME ZA VŠECHNY DĚTI, KTERÉ MAJÍ DM1!