Do svých 34 let jsem žil běžný život elektroinženýra. Vše změnila autonehoda v roce 2004, po které jsem se probudil v nemocnici s poraněním páteře a míchy. Od té doby jsem ochrnutý „až po krk“. Můj zdravotní stav se ani po 22 letech nezlepšil, naopak se přidávají další komplikace a neutuchající neuropatické bolesti.

Bez pomoci druhých se neotočím na lůžku, neobléknu, nenajím ani nepřesunu na vozík. Nedokážu ani odehnat mouchu.

I přes svůj těžký handicap a život s elektrickým vozíkem, který ovládá bradou, jsem se nevzdal.

Našel jsem lásku a stal se otcem dnes desetileté dcery.

I když s partnerkou již netvoříme pár, dceru pravidelně vídám a chci jí být tím nejlepším tátou. Nechci, aby byla mým stavem omezována – chci s ní jezdit na výlety, do ZOO a trávit čas aktivně jako každá jiná rodina.

Abych mohl fungovat, potřebuji každodenní péči asistentů a zdravotních sester. Příspěvek od státu mi však pokryje maximálně 5,5 hodiny péče denně. Pokud nejsou dostupné kapacity státních služeb nebo potřebuji péči nad tento rámec, musím si ji hradit sám.

Když neseženu peníze na pečovatelky a zdravotní sestry, zůstanu uvězněn v posteli a budu jen přežívat.

Můj příběh byl zpracován i v reportáži pořadu Reportéři ČT „Na obtíž“. Abych mohl žít důstojně a svobodně, potřebuji finanční pomoc, která mi zajistí nezbytnou asistenci.

Jak sbírka pomůže?

Výtěžek ze sbírky mi umožní zaplatit osobní asistenci a zdravotní péči, kterou nepokryje státní příspěvek. Jedna hodina soukromé péče stojí minimálně 300 Kč. Cílová částka by mi zajistila 10 hodin péče denně navíc po celý rok. Díky tomu se dostanu z postele, mohu na rehabilitace, k lékaři, ale hlavně mohu být aktivním tátou pro svou dceru. Část prostředků mohu v budoucnu využít i na pořízení asistenčního robota, neboť jako inženýr sleduji trendy v AI, které by mi mohly ulehčit život.

Děkuji za jakoukoliv podporu, která mi umožní žít, a ne jen přežívat.