Moje Jaruška byla žena, která rozzářila každou místnost, do které přišla. Měla obrovské srdce, byla laskavá, nesobecká a pro každého by se rozdala. Byla to především milující máma, která by pro své děti udělala první poslední, a ta nejúžasnější partnerka, kterou moc bavil život a uměla ho žít naplno. Znamenala pro mě celý svět.

Její dobrotu znali i její klienti. Jako taxikářka na invalidní cestující často čekala před nemocnicí i desítky minut zadarmo. Vždy byla nesmírně ochotná, příjemná a se vším jim s úsměvem pomohla.

Náš příběh byl neuvěřitelný. Poprvé se naše cesty zkřížily před nemocnicí v Šumperku a už tehdy jsme ze sebe byli uneseni. Když nás pak osud po letech svedl dohromady znovu, od první chvíle jsme věděli, že jsme propojeni tělem i duší. Byla to velmi pozitivní a pracovitá žena, která si vůbec nepotrpěla na materiální věci. Když jsem jí chtěl koupit šperk nebo dovolenou u moře, řekla mi, ať jí raději koupím pouťový prstýnek a vezmu ji k rybníku. Říkávala, že to největší štěstí už na světě našla, a tím jsem pro ni byl já.

V ten osudný den ráno odjížděla do práce. Šel jsem se s ní rozloučit k autu, dali jsme si pusu, objali se a usmáli se na sebe jako každý jiný den.

Jaruška nasedla do auta, stáhla okénko a se slovy „Miluju tě, lásko, vrátím se na oběd“ odjela. Za pár hodin mi byla oznámena ta nejhorší zpráva.

Nezasloužila si tak krutý konec. Byla napadena ve svém vlastním taxíku člověkem, který se následně sám rozhodl ukončit svůj život. Moje Jaruška po útoku ještě několik dní bojovala v nemocnici, ale svým vážným zraněním nakonec podlehla. Já teď vůbec nevím, co dál.

Jsem naprosto zdrcen. Ze dne na den se mi zhroutil svět a bolest, kterou prožívám, je nepopsatelná.

Doma jsem dokonce našel dárky, které mi tajně schovala k mým narozeninám. Jaruško, byla jsi jen jedna a navždy zůstaneš v mém srdci. Přestože teď nevím, jak mám bez tebe žít dál, vím, že tu zůstaly děti, které mou pomoc a lásku nyní potřebují víc než kdy jindy.

Jak sbírka pomůže?

Tato sbírka je založena na podporu Jaruščiných dětí, které ze dne na den a takto tragicky přišly o svou milovanou maminku. Všechny ještě studují - nestaršímu Filipovi je dvaadvacet let, Isabelce dvacet a Nicolce teprve patnáct. Vybrané prostředky pomohou zajistit jejich běžné denní potřeby, náklady na chod domácnosti a případnou psychologickou péči, aby mohly toto nepředstavitelně těžké období alespoň o trochu snáze překonat.

Z celého srdce děkuji všem, kteří nám v těchto nejtěžších chvílích podají pomocnou ruku a pomohou dětem zajistit o něco stabilnější budoucnost.

Michal