Jmenuji se Zdeňka. Je mi 62 let a jsem máma 2 dospělých dětí – syna a dcery. Celý život jsem pracovala v dělnických profesích.

Můj život se otočil naruby, když se Zdenička po vážné autonehodě ocitla ve vigilním kómatu.

Protože jsem rozvedená, pečuji o ní sama.

Když Zdeničku odoperovali, přišli za námi lékaři. Z jejichž tváří jsem vyčetla, že je to velmi zlé. Zdeničce téměř nedávali šanci na přežití. Zdenička se ale nevzdávala a bojovala o život. Byla to velmi náročná doba. Bála jsem se každého telefonátu. Třesoucíma rukama jsem přijímala hovory. Každý den jsem za Zdeničkou jezdila, hladila ji, vyprávěla, a mazlila ji, jen aby věděla, že jsem u ní. Byla to dlouhá cesta, ale Zdenička se stabilizovala a nakonec po 1,5 roce jsem si ji vzala domů. Péče jsem se moc bála. Lékaři a odborníci nad Zdeničkou lámali hůl. Nikdo mi téměř s ničím neporadil, neřekl jak dál. Připadala jsem si absolutně bezradná.

Nezbývalo mi nic jiného než za ní bojovat navzdory veškeré pasivitě z různých stran. To je boj, který nikdy žádná máma nevzdá.

Zařídila jsem si rehabilitace u soukromníků, které jsou dost drahé a sama se od nich naučila spoustu užitečných věcí, které Zdeničce pomáhají v každodenním fungování, ale i v malých krůčkách vpřed. Vše důležité jsem si musela sama najít, vyhledávala jsem rodiny s podobným osudem, protože ty měly nejcennější informace a velmi užitečné rady. Dnes už spoustu věcí vím.

Vzhledem k tomu, že Zdenička má stanovenou diagnózu vigilní kóma nemáme žádný nárok na rehabilitace, byť nám je doporučují. 

Jak sbírka pomůže?

Výtěžek sbírky půjde na rehabilitace i asistence pro Zdeničku ve vigilním kómatu.

Žádná zdravotní zařízení nám Zdeničku nevzala. Pak mi jeden lékař doporučil rehabilitační centrum v Piešťanech na Slovensku. Zavolala jsem tam a konečně nám svitla naděje. Odjela jsem tam s dcerkou už jsme tam byly 8x. Je to ale soukromé zařízení a vše se tedy hradí. Pojišťovna na to neslyší. Zdeničce to velmi prospívá, jsou vidět znatelné kroky, které jsou pro celou rodinu pozitivním přínosem a velkou nadějí na zlepšení celkového stavu mé dcerky. 

Jak jsem již zmiňovala, pobyt v Piešťanech je velmi nákladný, 14denní pobyt stojí necelých 200 000,- Kč. Bohužel, nám docházejí peníze, a to je důvod proč se obracím na Vás s žádostí o pomoc. Ono totiž nejen pobyt v rehabilitačním centru ale i zajištění fyzioterapeutů pro Zdeničku je velmi nákladné. A jsou tu i další nestandardní potřeby, které Zdenička potřebuje. Taktéž platím asistentku, která je u Zdeničky, když si potřebuji oběhnout úřady a podobné věci. 

Prosím, pomozte mi jako samoživitelce vše zvládat, situace je opravdu náročná, ale dceřiny malé pokroky mě utvrzují v tom, že určitě má cenu za ni bojovat.

Děkuji.

Máte ve svém okolí podobný případ pomoci? Založte sbírku a pomozte tam, kde je třeba.