Jsem kamarádka neuvěřitelně silné, milé a vtipné Lucie, které bych nyní ráda pomohla. Určitě si ji budete mnozí pamatovat – dříve to byla ona, kdo pomáhal ostatním a rozdával radost ze života.

Než ji zasáhlo onemocnění, byla tělem i duší hokejového týmu kluků z HC Kobra, za který dříve hráli naši synové. Dorazila vždy na všechny zápasy a my všechny ostatní maminky i tátové jsme jezdili s ní – a moc rádi! Nikdo neměl tak super partu rodičů, jako naši kluci.

Lucka často naše kluky vozila autem – těm, kdo neměli auto. Smažila řízky pro celý autobus a nezřídka nás i na něco pozvala. Byla neuvěřitelně velkorysá. Tehdy pomáhala svému partnerovi s podnikáním. Firma se bohužel dostala do druhotné platební neschopnosti a skončila.

Nikdy jsem jí ale neslyšela se litovat, nebo si stěžovat, ani když o všechno přišla. Ani tehdy, když jí osud v jejích 37 letech postavil do cesty rakovinu děložního čípku, která se ukázala jako zhoubná.

Zhoubná rakovina děložního čípku

Prognózy lékařů nebyly vůbec optimistické. Diagnóza Lucky je stádium 3 B – neoperovatelné s metastázemi v okolních uzlinách.

Lucka musela podstoupit alespoň operaci uzlin, při které ale nastaly komplikace – velmi krvácela. Během zákroku jí našli metastáze až k žaludku. Operaci nebylo možné dokončit, a tak se přistoupilo k léčbě radioterapií, brachyterapii a chemoterapii. „Zachránili mi tím život, ale protože dávky ozařování byly velmi vysoké, došlo k post radiační fibróze okolních tkání – jinými slovy mám spálené vnitřní orgány a stal se ze mě kolostomik,“ vzpomíná Lucie na začátky boje o život, který tenkrát započala. Také jí trápí chronický zánět slinivky a často kvůli němu kolabuje. V této situaci volá synovi nebo sestře, kteří ji okamžitě přijíždí na pomoc. Syn Petr, a hlavně vnouček Vojtíšek, jsou jí velkou oporou.

Lucka má následkem toho velké bolesti pánve a pánevního dna, bolí jí to vlastně nepřetržitě – nejvíce ale při chůzi a nevydrží ani dlouho sedět. Užívá lékařem předepsané opiáty proti bolesti. Je velmi vděčná, že drahé léky i stomické pomůcky hradí z velké části VZP, nicméně to někdy nestačí a náklady na léky a hygienu jsou vysoké.

Navíc má doživotně přiznaný invalidní důchod 3. stupně. Nevyjde schody, ani žádný kopec následkem poškozené tkáně z chemoterapie. Ale vždy říká: „To je jedno, to nevadí, chodit po rovině můžu, tak co…,“ společnost jí dělá jorkšír Doník, se kterým vychází několikrát denně na krátkou procházku. Žijí spolu velmi skromně v panelákovém bytě.

Pak přišla další rána

V její situaci jí velmi pomáhal dlouholetý partner, který bohužel o loňských Vánocích také vážně onemocněl angioimunoblastickým lymfomem, což je vzácné onkologické onemocnění. 3 chemoterapie v jeho případě selhaly a nyní v listopadu nastupuje na transplantaci kostní dřeně – je to jeho poslední naděje. Ale s Lucií jsou – jako vždy – optimističtí. On se nyní léčí v zahraničí, kam také původně odjel pracovat. Je účastníkem lékařské studie, takže jeho léčba je financována z grantu.

Jejich pouto je neuvěřitelně pevné. I když se svou nemocí bojují na míle daleko, každý den si volají a podporují se. Doufají, že se brzy budou moci shledat i osobně.

Ráda bych Lucce dopřála trochu víc radosti a méně starostí – za peníze hodných dárců by si mohla dovolit nakoupit vyváženou stravu, hygienické pomůcky, a také benzín na provoz auta, protože se stomií se veřejnou dopravou jezdit nedá.

Všem, kteří se rozhodnou ke mně připojit s pomocí této neuvěřitelně úžasné dámě, z celého srdce děkuji.