Jmenuji se Marek Švarc, mám autismus a jsem invalida třetího stupně.

Před dvaadvaceti lety jsem se narodil jako zdravý kluk mamince Janě a tátovi Romanovi, vše proběhlo hladce. Když jsem byl větší, zjistil jsem, že mám pnutí v nohou a začali jsme chodit na rehabilitace, kde jsem cvičil Vojtovu metodu. Měl jsem také problémy s řečí a musel proto docházet na klinickou logopedii.

Rodiče mi tehdy koupili prvního psa, zlatého retrívra, se kterým jsem docházel do speciální školy v Krči.

Pejsek však neměl asistenční zkoušky, tak mne pouze doprovázel, i to mi hodně pomáhalo, jinak jsem se bál a trpěl úzkostmi.

Bylo nám doporučeno pořízení asistenčního psa, který mi pomáhal překonat další problémy, i díky němu jsem zvládnl další čtyřleté studium v Jedličkově ústavu.

Jak sbírka pomůže?

Pejska pořád ho mám, jmenuje se Erwín, je mu však již 14 let a nemůže už tolik chodit jako dřív. Pomáhá mi při úzkostech, když se bojím sám spát a chodit k doktorům. O Erwinka se dobře starám, ale už mě nemůže doprovázet všude tam, kam potřebuji. Hodně mi s ním pomáhají rodiče.  

Bojím se, až odejde a potřeboval bych proto dalšího pejska, který by mi pomáhal překonávat strasti každodenního života a byl oporou ve všem, co každý den prožívám.

Proto jsem se rozhodl s podporou organizace SONS, Střediskem výcviku vodících psů, založit tuto sbírku. Díky i vám za podporu! Marek