Eda byl skvělý kamarád a vynikající veterinář. Byl také znamenitý sportovec a především opora rodiny. Všichni ho měli za velkého bojovníka, nikdy nic nevzdával, ani zápas s nemocí. Přesto 25. května po vyčerpávajícím boji tomuto svému zákeřnému soupeři podlehl ve věku pouhých 49 let.

Své místo bude mít navždy v srdcích všech kamarádů, kolegů, spolupracovníků, vděčných majitelů zvířat a především nejbližších.

Po náhlém odchodu Edy pomůže sbírka rodině překonat největší těžkosti. Finanční prostředky budou použity na zajištění rodiny, při splácení hypotéky domu, na studia a sport pro syna Martina (12) a dceru Terezu (15).

Byl to šok pro všechny, tím spíš, že toho moc nenamluvil, zejména o sobě; ale mohli jste si být jistí, že vás nenechá ve štychu. V práci, ve sportu, ve všem. 

Od mládí se věnoval zvířatům. Po maturitě působil jako ošetřovatel ve zvířetníku Výzkumného ústavu v Brně Medlánkách, kde pracoval i při studiu a po promoci se zvířatům oddal naplno. Byl vynikající týmový hráč, ale stíhal přitom rozvíjet jak svoji vědeckou odbornost, tak klientelu stálých pacientů.

„Milý, příjemný, slušný, ochotný pomoci…takový byl pan doktor. Budu na něj vzpomínat jako na kolegu, se kterým jsme se téměř 20 let podporovali nejen profesně, ale i lidsky, když to bylo potřeba,“ vzpomíná Petra Miklišová, kolegyně v ordinaci. A dodává: „Milý Edo, já ani majitelé našich pacientů nezapomeneme!“

„Nebylo mu dáno, aby jeho pozemský život byl dlouhý. A přesto hodně lidí potkal, ovlivnil, něco vybudoval, nějaký příběh prožil a posunul ho. A to byl pro mě Eda,“ řekl o něm dlouholetý spolupracovník Martin Faldyna z VÚVeL a spoluzakladatel sbírky.

„Díky Edovi jsme doposud dokázali velké věci na poli vědy a inovací v regenerativní medicíně,“ vzpomíná Břetislav Lipový, zástupce přednosty Kliniky popálenin a plastické chirurgie LFMU.

„Bylo až neuvěřitelné, jaký byl všestranný sportovec. Jakýkoliv sport, ať už to byl běh, triatlon, plavání, cyklistika nebo pro něj tolik srdeční veslování, ve všem přirozeně vynikal. Na tréninky chodil brzy ráno, když všichni ještě spali, aby poté mohl plnit pracovní povinnosti a odpoledne být s rodinou.“ Tak vzpomíná Luděk Mikulec z Veslařského klubu Brno.