Honza s mámou potřebují konečně žít v bezpečí. Bez výčitek a strachu

Jmenuju se Honza, je mi patnáct let a chci pomoc z trápení svojí mámě!

Obvykle tráví teenageři čas ve škole, s kamarády, na kroužcích, doma v pokojíčku u počítače nebo učení. Honza má od páté třídy domácí výuku, jeho introvertní povaha klukovinám naproti moc nejde a pokojíček na učení a svoje soukromí nemá.

Žije se svojí mámou v jednom pokoji zastlaném harampádím, plísní na zdi.

Stejně jako on velmi chytrou, pohlednou a empatickou bytostí, která se už příliš dlouho a příliš moc trápí.

Do nešťastné situace je dostal její bývalý manžel. Ačkoli na ni nikdy nevztáhl ruku, bolesti přinesl hodně. Rodinu zadlužil nespočtem exekucí, které nakonec vedly k tomu, že Klára s Honzou skončili v domě jejích rodičů, kteří mají problém s hromaděním věcí, jejich dům tak připomíná jedno velké skladiště, ve kterém se nedá hnout a ve vzduchu kromě plísní létají také výčitky a ponižovaní, které Kláru ničí. Navíc, s ohledem na svůj věk, na dnešním trhu práce velmi těžko hledá náhradu za svou dobře placenou práci, o kterou přišla.

Nebyla to ona, kdo se mi ozval. Byl to Honza. Do mailu mi přišel email od nesmírně citlivého mladého člověka, který zoufale touží po klidu svojí mámy.

Chtěl poradit a pomoct mámě najít práci na severu Čech. Nechtěl sbírku finanční. Tvrdil, že jeho maminka by si nikdy bez práce žádné peníze nevzala. A měl pravdu. Bylo to nakonec veliké přemlouvání. Teď už ale oba vědí, že není ostuda říct si o pomoc a pomoc přijmout. Když jde o nový start z okraje propasti, ke které je nedotalčily jejich vlastní chyby: “ Moje máma je moc hodná a chytrá a ale je toho teď na ní moc najednou, ale vždycky se o nás dokázala sama postarat a milovat nás, i když někdy jsem viděl že to má těžký. Tak teď bych jí to chtěl vrátit. A když budeme mít bydlení tak mamka zase bude mít klid na práci,” píše Honza ve svém dopise.

Zakládáme proto s přáteli sbírku, abychom mohli pomoci s úhradou nájemného a kauce pro tyhle dva parťáky, co jeden druhého v těžkých časech pevně podpírají. A když pár peněz zbyde, tak i na Ježíška, se kterým se letos už rozloučili. Vlastně by v té místnosti, kde společně na zemi v harampádí žijí, asi ani neměli kam stromeček dát. Ale každý, kdo věří v kouzlo Vánoc a lidskou laskavost, určitě pomůže k tomu, aby už brzy měli vlastní domov a místo pro radost a klid v srdci každý den. Protože bez klidu a jistoty se jen těžko dá vykročit na startovací čáru.

Moc vám děkujeme!