Žijeme ve vesničce ve východních Čechách, jsme rodiče Davídka (14 let) a Katy (4 roky) a sbírku zakládáme pro našeho syna Davida. Podle doktorů se měl narodit jako zdravé miminko, jelikož po dobu celého těhotenství probíhalo vše obvykle, jak má – 12. 1. 2008 se nám ale otočil život o 360 stupňů.

Davídek se nám narodil s oboustranným rozštěpem obličeje, patra i čelisti – měl velikou deformaci obličeje, což byl pro nás obrovský šok. Nicméně jsme věděli, že právě začal náš boj.

Důležité byly v tu chvíli odpovědi na naše otázky: Co se pro Davídka dá dělat? A jak se zvládneme o takto nemocné dítko postarat? Po 4 dnech nás převezli do Prahy, kde nám úžasná paní doktorka domluvila hospitalizaci a konzultaci s dalším skvělým doktorem a specialistou na rozštěpy. Syna čekalo kolečko dalších všemožných vyšetření, kde se kromě již zmíněného zjistilo, že Davídek má i oční vadu, oboustrannou nedoslýchavost, svalovou hypotonii, a že mu chybí důležité centrum v mozku (ageneze corporis callosi), následkem čehož vzniká mentální retardace. To byla další rána, která nás málem srazila na kolena. Ale zase jsme se zvedli a hledali jsme co nejvíce informací a možností.

7. den svého života prodělal operaci rtu a obličeje, aby se mu uzavřel otvor do úst, pak prodělal spoustu dalších operací. Všechno jsme zároveň přizpůsobili jeho potřebám. Ve 4 měsících jeho života jsme i začali cvičit Vojtovu metodu. Často to bylo náročné, Davídek hodně plakal...ale od té doby se rehabilitacím věnujeme intenzivně a pravidelně a velmi se nám to vyplácí. Ve 3 letech a 8 měsících jsme ho postavili na nohy. I když má chůzi špatnou, každý takový úspěch nás posílí a dodá nám jistotu, že to, co děláme, má opravdu smysl. A tak zároveň Davídek k mobilitě hodně vyžaduje invalidní vozík. Někdy je totiž hodně unavený, anebo má špatné dny. Kvůli své diagnóze mívá záchvaty, kdy je agresivní vůči sobě, a i svému okolí.

S Davídkem trávíme hodně času na cestách – do školy, na rehabilitace, terapie, k lékařům... najezdíme přes 600 km týdně.

Auto, které máme, není vhodné na takové převozy. Interiérově je hodně nevhodné, pro Davídka je nebezpečné, navíc nám hodně povyrostl a v neposlední řadě se do něj velmi špatně vejdeme se všemi potřebnými věcmi, které Davídkův handicap vyžaduje včetně vozíku a tříkolky. Máme zažádáno o příspěvek na auto, bohužel takové, které pro potřeby Davídka musíme pořídit, je velmi drahé. Příjmy máme nízké – pečovatelský příspěvek + jeden příjem ze zaměstnání.

Již v lednu jsme podávali žádost o příspěvek úřadu práce, zatím však bez výsledku, pokud nám bude schválena, cílovou částku upravíme. A proto zakládáme tuto sbírku a prosíme o pomoc.

Davídek i přes veškeré věci, které si během svého dětství zatím prožil, byl a je moc usměvavý, i když je od svých vrstevníků odlišný. – Atypický autismus se středně těžkou mentální retardací se v průběhu let změnil v těžkou mentální retardaci. Stejně nám furt dělá obrovskou radost.

Budeme moc vděční za každou projevenou přízeň a pomoc.