Jsem maminkou osmileté holčičky s dětským autismem, těžkou mentální retardací, poruchou spánku, poruchou příjmu potravy a dalšími specifičnostmi. Po narození se Světlanka vyvíjela jako zdravé dítě. Aktivně se začala přetáčet na bříško, plazit, lézt a později radostně objevovat svět po dvou nožičkách. Bavilo ji zkoumat hračky i dětská hřiště. Učila se mluvit první slůvka a postupně si vytvořila tolik výrazů, že se dokázala s okolím domluvit. Měla radost z návštěv příbuzných i ze společnosti ostatních dětí.

Když jí bylo rok a půl, něco se změnilo. Vývoj se jakoby otočil.

Světlanka začala ztrácet naučené schopnosti. Přestala mluvit, už nevěděla, jak si hrát ani jak reagovat na návštěvy či děti na hřišti. Často plakala a křičela z bezmoci, kterou uvnitř cítila. Bezmoc jsme cítili i my. Tato situace trvala dva roky. Mezitím nám odborníci diagnostikovali dětský autismus s mentálním opožděním a diagnóza se dále specifikovala...

Začali jsme jako rodiče hledat cesty, jak Světlanku podpořit ve vývoji a přiblížit jí svět kolem.

Začala docházet na O.T.A. terapie, následně na ABA terapii, rehabilitaci, logopedii, canisterapii, hipoterapii i ergoterapii. Doma studujeme metody a přístupy, jak jí dál pomáhat. Zkoušíme komunikaci pomocí obrázků i gest, natáčíme videa pro nácvik funkční hry. Trénujeme akceptaci různých předmětů, prostředí a situací, kterých se obává – používání lžičky při jídle, zubního kartáčku, hřebenu a dalších běžných, avšak pro ni náročných věcí. Učíme ji přijímat návštěvy doma, širší rodinu či nové hřiště, které ještě nezná.

Máme diagnostikovanou celiakii a Světlanka má velmi silnou potravinovou selektivitu (z důvodu senzorické přecitlivělosti). Na rozšíření jídelníčku proto spolupracujeme s odborníky a doplňujeme chybějící vitamíny, minerály, aminokyseliny a další prvky v konzultaci s klinickou výživovou poradkyní – aby měla na všechno to učení sílu. Naše snažení postupně přináší ovoce.

Světlanka se posouvá, a to nám dává sílu jít dál… Letos po dvou odkladech školní docházky nastoupila do první třídy speciální školy ve vedlejším městě.

Jak sbírka pomůže?

Do školy je potřeba Světlanku každý den vozit autem. Také pravidelně dojíždíme na intenzivní terapie do 40 km vzdálené Ostravy a k odborníkům do dalších měst.

Naše auto má už přes 20 let, často se rozsvěcují různé kontrolky a opravy začínají „hlodat“ více, než jsme finančně schopni pokrýt. Navíc speciální potřeby naší dcery vyžadují více než pouhé popojíždění po městě. Zejména pravidelné cesty na dálnici vyžadují spolehlivost.

K tomu všemu se Světlanka v cizích prostředích necítí dobře a bezpečně, proto s sebou stále vozíme kočár – její „domeček“. Kdykoli se cítí nejistě, může si do něj vlézt a znovu nabýt pocit bezpečí. Musíme tedy vybírat auto s velkým kufrem, do kterého se vejde skutečný kočár pro osmiletou holčičku, nikoli skládací golfky. To samozřejmě zvyšuje cenu.

Velmi by nám pomohlo novější auto s velkým kufrem. Sbírka bude primárně použita na jeho koupi. Pokud by se vybralo výrazně více (nebo naopak méně – natolik, že by nebylo možné takové auto pořídit), finance budou použity na Světlanky terapie, rehabilitace či lázeňský pobyt.

Děkuji všem, které příběh Světlanky pozastavil a kteří zvažují podporu.

Maminka