Vážené dámy a vážení pánové, obracím se na vás jako obyčejná máma jedné úžasné mladé dívky, které se během jediného okamžiku změnil celý život. Budu velice vděčná, když našemu příběhu věnujete zlomek svého volného času.

Před necelými čtyřmi lety byla moje, dnes dvacetiletá, dcera Týnka úplně zdravá a aktivní holka. Milovala pohyb, přírodu, zvířata a vždy myslela především na ostatní. Od dětství věděla, že chce pomáhat lidem, a proto nastoupila na střední zdravotnickou školu, obor praktická sestra. Už během studia pracovala v Alzheimer centru, kde ke klientům nepřistupovala jako k pacientům, ale jako k babičkám a dědečkům, kteří si zaslouží úctu, trpělivost a lidskou blízkost. Byla to práce, která ji naplňovala a utvrzovala v tom, že si zvolila správnou cestu.

Pak ale přišel úraz, který během jediné chvíle obrátil život celé naší rodiny vzhůru nohama. Následkem toho má Týnka těžkou paraparézu a od prsou dolů je ochrnutá.

Z aktivní dívky se stala mladá žena trvale odkázaná na invalidní vozík. Mnoho snů se muselo změnit a začátky byly nesmírně těžké. Jediné, co jsme si s její sestrou Terezkou a zbytkem rodiny přáli, bylo, aby Týnka neztratila chuť žít. Právě ona nás ale překvapila svou obrovskou vnitřní silou. Přestože musela začít žít zcela jinak a opustit původní obor, svého snu pomáhat druhým se nevzdala.

Pokračuje ve studiu jiného zdravotnického oboru a plánuje jít na vysokou školu, i když to bude znamenat složité studium mimo domov. Místo aby litovala toho, co jí život vzal, hledá cestu, jak dál žít naplno a být jednou užitečná druhým.

To, co jí dnes nejvíce chybí, není pohodlí nebo luxus, ale možnost být samostatná. Aby mohla studovat, dojíždět na nezbytné rehabilitace, pravidelná lékařská vyšetření do Prahy a jednou i do zaměstnání, potřebuje vlastní automobil. Ne obyčejné auto, ale vůz upravený na ruční řízení s nakládacím systémem, díky němuž si sama naloží mechanický vozík. Jen díky tomu nebude odkázána na každodenní pomoc nás, rodiny a přátel.

Jak sbírka pomůže?

Cílová částka pomůže financovat pořízení a speciální úpravu automobilu přizpůsobeného Týnčiným potřebám. Získání takového vozu je zcela mimo finanční možnosti naší rodiny.

Nepřeji si pro svou dceru výjimečný život, přeji si jen, aby mohla žít co nejpřirozeněji – studovat, pracovat, rozhodovat o svém čase a jednou vracet druhým tu pomoc, kterou sama dostala.

Z celého srdce vám děkuji za čas, který jste věnovali našemu příběhu, i za jakoukoliv finanční podporu.