„Chodit nebude, pořiďte mu elektrický vozík,“ zaznělo z úst lékařky během jednoho z neurologických vyšetření Lukáše, který trpí rozštěpem páteře. Chladný přístup od doktorů zažila maminka i při těhotenství, když jí během ultrazvuku suše oznámili, že vidí nějaký zvláštní útvar na páteři plodu a kvůli tomu musí ihned jednat.

„V podstatě od osmého měsíce docházelo na opakované vyvolání porodu s tím, že nikdo nevěděl, jak to vzhledem k vývojové vadě dopadne,“ vzpomíná maminka. Krátce po porodu následovala operace, která byla pro přežití miminka nezbytná. Přestože zákrok dopadl úspěšně, vrozená vada vyžaduje celoživotní léčbu zaměřenou na rehabilitace. Díky nim by se mohl Lukáš navzdory všem předpovědím postavit na vlastní nohy.

Zatímco ostatní děti tráví svůj volný čas převážně u kostek z lega, hadrových panenek a kovových angličáků, dětství Lukáše zaplnily návštěvy nemocnic a pobyty v lázních. Narodil se totiž s nejzávažnějším typem rozštěpu páteře, při kterém dochází ke vzniku otvoru v zádech a odkrytí míchy a nervů. Vzhledem ke kritickému stavu musel proto krátce po narození absolvovat operaci, při níž došlo k uzavření mezery včetně odstranění přebytkového mozkomíšního moku.     

Zprávu o úspěšném zákroku se maminka dozvěděla až během ranní vizity. Nic dalšího však lékaři nebyli schopní říct. Nikdo si nebyl jistý tím, jaký bude další vývoj. „Bylo to neskutečně těžké období. O nic víc mi nepomáhalo ani to, že jsem ležela na pokoji s dalšími maminkami, které své děti už i kojily, zatímco já se synem strávila jen pár chvil po porodu,“ popisuje maminka. Po měsíci čekání se ale dočkala i maminka, konečně si mohla miminko odvézt domů.    

Po příchodu z nemocnice následovalo pravidelné cvičení, během něhož však Lukáš nepolevil ani se stoupajícím věkem. Tím, co však chlapce zlomilo, bylo neurologické vyšetření v 15 letech, při němž mu neuroložka sdělila, že chůze v jeho případě nepřipadá v úvahu, čímž ho prakticky upoutala na invalidní vozík.

Naději mu po dlouhých deseti letech vrátila až primářka Neurorehabilitační kliniky AXON. Ta chlapci sestavila rehabilitační program na míru, který doplnila o robotický přístroj lokomat, jenž simuluje lidskou chůzi. A úspěch přišel už po první terapii. „Je to báječné. Po vyzkoušení první hodiny na lokomatu Lukáš ucítil v nohách napětí, a co je pro mámu důležitější, zase dostal chuť do života“, říká maminka.    

Další cyklus terapií by měl proběhnout v srpnu a následně v prosinci. „Než nastoupí, tak se musí naučit stát ve výztužích. Od kliniky už má jedny speciální ortézy na spaní. Přece jenom, přestože nohy ochrnuté nejsou, jsou za tu dobu zdeformované, naším cílem je proto dát je znovu do osy a zlepšit stabilitu,“ doplňuje maminka.     

Aby měla léčba ten správný efekt, měl by ji Lukáš opakovat každé 3 měsíce. Protože ale na léčbu v současné době pojišťovna nepřispívá, sami by si tuto terapii dovolit nemohli. Maminka tak prosí o finanční pomoc, díky které věří, že Lukáš postupně odloží vozík a začne chodit.