Vždycky závidím svým kamarádkám, když mi vypráví o tom, jak jezdí se svou mámou na dovolenou, cestují po cizích krajích, chodí na procházky a do kaváren. Já si v posledních letech vážím toho, že spolu můžeme trávit čas v obýváku u televize, u jídelního stolu v kuchyni nebo v koupelně při mytí vlasů. Nikam jinam se totiž bez schodolezu nedostaneme.

To je pomůcka, která pro nás dvě znamená svobodu. Svobodu alespoň v tom, že díky němu sjedeme tři patra schodů bez výtahu a můžeme spolu ven. Sice s vozíčkem, ale ven. Pro někoho docela obyčejná věc, pro mne něco, co si přeju jako malé dítě k Vánocům. Jít s mámou někam mimo pár stěn jejich bytu.

A jsou to pro mě tak cenné chvíle, že jsem se rozhodla jít s kůží na trh a založit pro ni sbírku. Už před pár lety do našeho života přišla změna v podobě několika zdravotních zákroků a operací nohy, díky kterým se maminka musela doslova znovu naučit chodit. Od té doby je pro ni těžké vyjít schody. K tomu se přidalo i zrakové postižení.

Na začátku tohoto roku maminka znovu onemocněla a po měsíci stráveném na lůžku v nemocnici, nemohla ani sama vstát. Na mou žádost jsme ji nechali propustit z nemocnice s tím, že se o ni budeme starat sami. Začínali jsme opravdu od nuly. Pomáhala jsem jí do sedu, učila ji vstávat a krůček po krůčku znovu chodit, pomáhala jí s hygienou. Díky charitě jsme zvládli alespoň převazy ran, ale jinak zůstávalo vše jen na mně a tátovi, pro kterého je to už fyzicky i psychicky velmi náročné.

Postupně se nám povedlo maminku znovu postavit na nohy, pořídili jsme na své náklady mnoho zdravotních pomůcek, půjčili jsme i různé typy chodítek, ve kterých ušla aspoň pár kroků. Problémem ale bylo jakékoliv vyšetření mimo domov. Mohli jsme si zavolat sanitku, ale už nám nikdo nepomohl se snesením a vynesením nahoru.

Začal tak kolotoč hodný produkční agentury. Začala jsem přemýšlet, jak to celé ulehčit a objevila skvělou pomůcku – schodolez. Zapůjčila jsem si jej a následně o něj i zažádala. Po čtyřech měsících ale přišlo rozhodnutí, že je naše žádost zamítnuta, přestože má maminka průkaz ZTP a zcela objektivně by na něj měla mít nárok.

Maminka je obrovská bojovnice, přestože si toho už tolik zažila a tuto vlastnost jsem po ní evidentně zdědila. Proto se nevzdáváme a rády bychom vás touto cestou požádaly o pomoc na zakoupení schodolezu, který by nám umožnil spolu zažívat to, co je pro ostatní běžné. Chodit spolu ven.

Zároveň bychom rády v rámci Štědromocné sbírky pomohly i ostatním pečujícím, protože si uvědomujeme, jak cenná a důležitá je vzájemná laskavost a jakákoliv i malá pomoc.

Jestliže se tedy rozhodnete podpořit nás, pomůžete tak zároveň i dalším lidem. Pokud se nám podaří vybrat více peněz nad rámec naší sbírky, chceme pomoci i ostatním pečujícím, kteří pomoc potřebují.

Jestli tedy můžu mít letos jedno vánoční přání, pak je to: mít schodolez a vzít maminku zase ven.