Bývalý voják rotný Stanislav Kubík sloužil sedm let u Armády České republiky. Pak přišel zlomový rok 2007, kdy do Standova života zasáhl těžký úraz páteře. Na plánovanou misi do Afghánistánu už neodletěl. Stav byl velmi vážný a Standa ochrnul – diagnóza kvadruplegik, tedy postižení všech končetin.

Dneska je mi 37. Nevzdávám se a stále na sobě pracuji. Rehabilituju, sportuju a snažím se být dobrou inspirací pro druhé. Moje zdraví mi ale občas dává zabrat, a tak se na vás obracím s žádostí o pomoc.

Potřebuji nový mechanický vozík, který vyrábí firma Medicco přímo na míru. Vozík stojí kolem 135 tisíc Kč, ale bohužel si ho nemůžu dovolit, protože můj jediný příjem je invalidní důchod, který padne celý na zaplacení nájmu.

Dobrým pomocníkem k tomuto vozíku je i přídavné elektrické kolečko, které dává svobodu na delší cesty bez asistence.

S novým vozíkem se zase mohu aktivněji zapojovat a ještě něco dokázat... A třeba se i vrátit do práce.

Navzdory svému handicapu jsem měl zaměstnání, které se týkala i mého „nového“ života. Jednalo se o vyhledávání bezbariérových míst a jejich vkládání do mapy v rámci aplikace Vozejkmap. Jedná se o velmi úspěšný projekt, který získal nejrůznější ocenění. Bohužel po necelých čtyřech letech jsem tuto práci musel kvůli zhoršení zdravotního stavu opustit.

Práce vojáka

Od roku 2001 jsem sloužil u Armády České republiky, konkrétně na letišti u 14. brigády logistické podpory v Pardubicích jako řidič – spojař a specialista chemického pozorovatele.

Na letišti v Pardubicích jsem se staral o vojenskou leteckou techniku jako specialista obsluha SUEZ. Letadla se připravovala na různá mise jako KFOR, SFOR anebo jen na různá letecká cvičení...

V roce 2006 jsem byl u jednotky 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany Liberec, kde jsem podstoupil výcvik chemického pozorovatele. Tenkrát se blížila moje se mise do Afganistánu.

I přes to všechno, co mě v životě potkalo, jsem na své kolegy z bývalé práce nezanevřel. Stále se účastním vojenských akcí, kde se s nimi vídám.