Jarda Kolář je obyčejný chlap, vzor pro spoustu lidí a obrovský bojovník. Dříve se intenzivně věnoval historickému šermu. V povědomí přátel se zapsal jako chlap v plné síle, šermíř tělem i duší. Nikdy nezkazí žádnou legraci, ale dané slovo pro něj přitom znamená zákon. Nikoho nenapadlo, že zrovna on bude jednou potřebovat pomoc okolí. Jenomže člověk míní a pánbůh mění, jak se říká.

K šermu už se pravděpodobně nikdy nevrátí… Rakovina, nad kterou už jednou vyhrál, zasáhla do jeho života v roce 2015 znovu, tentokrát v takové síle, že Jarda postupně ochrnul na levou část těla.

I přes veškeré cvičení a rehabilitace se Jardova hybnost stále zhoršovala. Jeho manželka Marie musela nakonec přestat pracovat, aby mohla být Jardovi na blízku a pečovat o něj.

Na jaře 2020 přišla další zátěž pro životem už tolik zkoušenou rodinu. Jardovi byl diagnostikován tzv. Lynchův syndrom, kdy se v jeho těle tvoří drobné nádory, které jsou opakovaně odstraňovány a posílány na histologický rozbor. Většinou jsou zhoubné.

Jarda je nyní plně odkázán na pomoc jiné osoby. Sám neovládá ani invalidní vozík. Bydlení muselo projít kompletní přestavbou, aby bylo bezbariérové. Jarda využívá alespoň možnosti vydat se na vozíku s manželkou na procházku.

I Marie má ale již fyzické limity, a proto by ráda pro Jardu zakoupila vozík s přídavným motorem. Hodně by jim ulehčil i při návštěvách lékařů a rehabilitací. Tento typ vozíku ale pojišťovna neproplácí.

Teď je řada na nás všech, které Jarda podpořil, rozesmál, kterým pomohl. On sám by nikdy nikoho neprosil, proto to musíme udělat my za něj, poprosit o pomoc a o příspěvek, aby mohl dál zvládat to, co si pro něj osud připravil.

Boj s rakovinou

V roce 1999 Jardovi našli nádor v pravé noze. Rakovině se nepoddal. Po doléčení se začal vracet do běžného života a všichni věřili, že z něj zase bude časem „Iron Man“, kterým před onemocněním byl. Už měsíc po operaci běhal, další začal jezdit na kole. Po nemoci nakonec zbyla jen ošklivá jizva, se kterou se dá běžně žít.

Začátkem roku 2015 Jarda fyzicky zkolaboval. První projevy nasvědčovaly tomu, že šlo o mrtvici, naštěstí bez trvalých následků. Měl obrovské štěstí v tom, že mu jeho děti v tento kritický moment pomohly, jinak by tu zřejmě už nebyl. Poležel si týden v nemocnici, a nakonec byl propuštěn domů.

Do dvou dnů přišel kolaps znovu, Jarda opět skončil v bezvědomí. K tomu se přidaly problémy se stabilitou a poruchy vidění. Proběhlo vyšetření u neurologa, který na základě CT zjistil Jardovi zhoubný nádor v mozku.

Nebylo nač čekat, Jarda podstoupil operaci, sérii ozařování (to muselo být předčasně ukončeno) a chemoterapii. Postupem času ochrnul na levou polovinu těla, což nese obzvlášť těžce, navíc je levák.

O pět let později mu lékaři oznámili další verdikt: Lynchův syndrom.