Čtyři děti a miminko na cestě - Zdeňka zůstala sama po tragickém úmrtí partnera

Jmenuji se Zdeňka a je mi 35 let. Jsem hrdá maminka čtyř dětí ve věku 12, 9, 9 a 7 let a páté mám na cestě – jsem v 7. měsíci těhotenství.

Příběh samoživitelky Zdeňky

Od exmanžela jsem musela před pár lety s dětmi odejít, jelikož naše soužití bylo velmi komplikované a nebylo šťastné. Bylo to náročné, ale s dětmi jsme to zvládly. Našla jsem nám nové bydlení, přestěhovali jsme se a vše pro nás vypadalo do nových začátků nadějně.

Po asi 3 letech samostatného života jsem se v říjnu roku 2020 seznámila s novým partnerem. Vše se začalo najednou ubírat tím nejhezčím směrem, jakým mohlo. Jediné, co mě stále trápilo, byl vztah s exmanželem, který byl stále špatný a problematický, ale děti mého nového přítele přijaly velmi dobře a milovaly ho. Začaly mu sami od sebe dokonce říkat „tati“, což se biologickému otci dětí příliš nelíbilo. V roce 2019 zažádal o střídavou péči, s tímto jsem ale kategoricky nesouhlasila a bohužel ve věci není rozhodnuto do dnešního dne.

Po roce soužití s přítelem jsme se rozhodli pro společné miminko a začali plánovat svatbu. Otěhotněla jsem v listopadu 2021, z čehož jsme měli obrovskou radost. Vyhlížela jsem jen lepší zítřky pro celou naší početnou rodinu, když nás v polovině února 2022 zasáhla velká tragédie. Přítel měl autonehodu, při které bohužel zemřel. 

Vše se nám s dětmi najednou zhroutilo jako domeček z karet. 

Nejstarší syn Honzík, který od 5 let hrál hokej musel na chvíli přestat, protože nezvládal pohled na ostatní, jak je podporují jejich otcové. Vrátil se do branky až asi před měsícem. Děvčata Gábinka a Viktorka, dvojčátka, musela začít navštěvovat psychiatričku, protože už nedávaly vzniklou situaci jak s problematickým vztahem s biologickým otcem, tak se ztrátou toho nevlastního. Obě nyní užívají antidepresiva. A nejmladší syn Alex, který na přítelovi visel asi nejvíce, mi doma každý den pláče, stýská se mu a nechápe určité souvislosti.

Na konci března jsem se s dětmi odstěhovala z Plzně do Domažlic, protože syn hraje od listopadu hokej za Domažlice. Bohužel ale otec dětí nechce podepsat přestup na ZŠ v místě bydliště, a tudíž musím denně jezdit s dětmi do školy.

Toto neustálé cestování a přesuny způsobilo komplikace a minulou středu jsem si musela v noci volat záchrannou službu.

Jak sbírka Zdeňce a jejím dětem pomůže?

V současné době jsou mé příjmy cca 19 000 Kč – je to včetně mé brigády, příspěvků a exmanželova výživného – nájem s energiemi platím 12 500 Kč a cca 8 000 Kč projedeme na benzínu jen do školy. Nemohu si dovolit zaplatit dětem obědy a ani na nákupy nám už pak nezbývá. Denně stojím před rozhodnutím, zda jet do školy nebo na nákup. Takto se opravdu žít nedá...

Co mě ale nejvíc trápí – chtěla bych Honzíkovi pořídit hokejovou výzbroj – je to jeho velký sen! Po tom všem, kdy se zase vrátil k hokeji, by mohl hrát ve vlastní, a ne ve vypůjčené výstroji. Pokud by se nám podařilo tyto finance vybrat, ze zbytku zaplatím dětem pracovní sešity do školy.

Nesmírně vám děkujeme za každou pomoc a podporu.