Zbytek života ve vigilním kómatu bez bolesti

Sedmlet strachu, bolesti, ale také naděje a bezmezné lásky. Takový je příběh paníJaroslavy a jejího sedmadvacetiletého syna Járy. Před sedmi lety změnilajejich život nehoda, při které upadl do vigilního kómatu. Byla toklukovina, která se podepsala na dvou lidských životech. Kluci přivázali Járu ajeho kamaráda Davida na malou motorku. David náraz do stromu nepřežil…

Járabyl s vážným zraněním mozku převezen do královéhradecké nemocnice, kde muzachránili život. Po půl roce těžkého boje se vrátil zpátky domů. „Bylo to pronás velice těžké. Neměla jsem nikoho, kdo by mi pomohl. Myslela jsem si, že tonezvládnu… ale rozhodla jsem se bojovat,“ vzpomíná maminka.

Odté doby vypadá každý jejich den stejně – cvičení, krmení pomocí hadičkyzavedené do žaludku, přebalování, polohování… pořád dokola. Jaroslava vozí synataké na masáže a kraniosakrální terapii, navštěvují logopeda a cvičí zrakovouterapii. Veškeré náklady přitom hradí sama.

Maloupauzu si může dovolit alespoň díky měsíční celkové terapii v zařízení SaremaLiberec, kde ji vystřídá zkušený terapeut. Neurorehabilitační cvičení jebohužel velmi drahé a pojišťovna jej takto vážným pacientům nehradí.

„24hodinovápéče je pro mě i po fyzické stránce velmi náročná. Ale jsem na syna moc pyšná,jak vše zvládá a snaží se. Každý den se vzbudíme s nadějí na další krásnýden, který můžeme prožít spolu.

SrdečněVás prosím, podpořte Járovu sbírku, aby se mu ulevilo od bolesti. Nevím, jakdlouho tu s námi ještě bude a já pro něho chci udělat, co je v mýchsilách. Vždyť naděje se rodí každý den,“ dodává súctou a poděkováním Járova maminka.