Vozík a elektrický pohon pro Sedícího býka Honzu

Jmenuji se Jindra Landová a zakládám tuto sbírku pro Honzu. Sám si s nadsázkou začal říkat Sedící býk – a to od úrazu, který mu v osmnácti letech během jediné noci změnil život. Dnes je to ale Sedící býk, který pomalu nemá na čem sedět.

V létě roku 2012 odjel Honza do Drážďan na jazykový pobyt. Jedné noci během spánku spadl z balkonu. Utrpěl těžké poranění mozku a poranění míchy v oblasti hrudní páteře. Jedenáct dní bojoval o život v bezvědomí.

Následující měsíc strávil v nemocnici v Německu, další dva měsíce na spinální jednotce v Motole a potom přibližně sedm měsíců v rehabilitačním ústavu v Kladrubech.

Poranění míchy ale nebylo jediným následkem. Kvůli poranění mozku měl zpočátku velké problémy se soustředěním a musel se prakticky znovu učit učit. O čich přišel natrvalo a na levé ucho přestal slyšet.

Zpočátku nedokázal ani normálně polykat, při jídle se dusil a musel jíst extrémně pomalu. A komplikace pokračovaly. Až po dvou měsících lékaři zjistili, že měl při úrazu také zlomenou ruku, která mezitím špatně srostla. Následovala reoperace, těžká infekce a několik dní vysokých horeček přes 41 °C. Později navíc praskly titanové šrouby stabilizující poraněnou páteř a musely být operativně odstraněny.

Přesto se Honza snažil vrátit k životu. Znovu se naučil soustředit, dokončil maturitu a začal závodně veslovat. V letech 2014 a 2015 reprezentoval Českou republiku v paraveslování a na Světovém poháru v Itálii dokonce získal stříbrnou medaili.

V roce 2015 se dostal dokonce na práva do Olomouce. Každodenní cestování na vozíku ale bylo tak vyčerpávající, že musel studium vzdát. Po čase to ale zkusil znovu, připravil se na další přijímačky a úspěšně vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Už během studií se začal učit programovat a dnes pracuje jako softwarový vývojář v týmu věnujícím se umělé inteligenci.

To všechno ale neznamená, že následky poranění míchy zmizely. Vozík je vlastně jen viditelná špička ledovce. Život s postižením přináší chronickou únavu, neuropatickou bolest, spasmy a mnohem vyšší energetickou náročnost běžných činností.

Honza to přirovnává k tomu, jako kdyby člověk každé ráno dostal padesátikilovou vestu a musel v ní zvládnout celý svůj den. Ostatní ji ale nevidí, a proto od něj přirozeně očekávají podobný výkon jako od zdravého člověka.

A právě proto není jednoduché říct: „Když pracuje, ať si na vozík našetří.“ Život s handicapem znamená obrovské průběžné náklady na rehabilitace a zdravotní pomůcky, které jsou nezbytné k tomu, aby člověk mohl dlouhodobě pracovat a žít alespoň trochu samostatně.

Jak sbírka pomůže?

Honzův současný mechanický vozík je sedm let starý a už není v dobrém stavu. Potřebuje nový lehký vozík a k němu přídavný elektrický pohon Triride. Na nový vozík snad částečně přispěje pojišťovna, ale na pohon nepřispívá vůbec.

Právě pohon přitom znamená zásadní rozdíl. Na mechanickém vozíku je Honza odkázaný jen na sílu vlastních rukou a ramen. Pohon mu umožní samostatně zvládat delší vzdálenosti, kopce i horší terén jako kočičí hlavy. Díky němu bude moct cestovat sám za rodinou či na výlety, aniž by musel řešit každý metr trasy a spoléhat na cizí pomoc.

Celkové náklady na vozík a pohon jsou 327 000 Kč. Z nadací a jiných zdrojů se Honzovi už podařilo získat 103 600 Kč. Pokud se nevybere celá částka, prioritou zůstává elektrický pohon. Pokud se naopak vybere více, Honza prostředky využije na další úpravy domácnosti pro samostatnější život, především na nezbytnou bezbariérovou úpravu koupelny.

Sedící býk za čtrnáct let od úrazu zvládl spoustu věcí vlastní silou, a o pomoc veřejnosti takto žádá úplně poprvé.

Děkuji ze srdce každému z vás, kdo mu malým příspěvkem pomůže překonat překážky, které už samotnou vůlí překonat nejdou.