Vánoční přání pro nevidomou Violku: Naděje existuje

Jsme rodiče malé Violky, která má téměř 2 roky a přišla na svět po komplikovaném císařském řezu.

Hned od začátku života tak čelila velkým výzvám, ale ukázalo se, že je to velká bojovnice.

Odvážně se pere s diagnózami jako Septooptická dysplázie a Panhypopituitarismus, která znamenají, že je nevidomá a má další zdravotní komplikace. A do tohá mi i Dětskou mozkovou obrnu, neboli DMO.

Odmítli jsme se podvolit názoru, že naše dcera nikdy nebude chodit, mluvit nebo vidět. Začali jsme intenzivní rehabilitaci a zkoušíme vše co se dá. – Naší další velkou nadějí je aplikace kmenových buněk v Bangkoku. Ale finančně to pro nás není reálné, a tak vás prosíme o pomoc, protože jsme pochopili, že to je boj, který sami nevybojujeme a potřebujeme vaši pomoc.

Celý příběh bojovnice Violky

Ahoj, jmenuj se Violka. Jsou mi skoro 2 roky. Narodila jsem se po komplikovaném porodu akutním císařským řezem.

Hned po narození mě museli oživovat, zachránili mě a já po chvíli začala dýchat sama.

Po pár dnech na jednotce intenzivní péče mě i maminku propustili domů. Maminka s tatínkem byli šťastní, že jsme všichni doma. Nebylo mi ani šest týdnů a už jsem musela být hospitalizována v nemocnici pro špatné hodnoty krevních odběrů. Po třech týdnech v nemocnici a magnetické rezonanci si moji rodiče vyslechly něco, co nechce slyšet žádný rodič ,,Vaše dcera má Septooptickou dysplázi a Panhypopituitarusmus“. Což znamená, že jsem nevidomá a pokud se to někdy zlepší, uvidím možná na dva metry. Také mám sníženou funkci štítné žlázy a nemoc zvanou úplavice močová, která mi způsobuje neustály pocit žízně.'' V nemocnici mě vybavili velkým množstvím prášků a propustili mě domů.

Následovalo několik dalších vyšetření ve specializovaných ambulancích. V šesti měsících mi byla diagnostikována Dětská mozková obrna. Trápí mě také zažívací problémy a nespavost.

Maminka a tatínek dostali spoustu rad, jak se mnou cvičit, i pro mé očička, jak mi podávat léky a jak mě motivovat k pohybu. Zároveň si ale vyslechli i spoustu vět, které nikdy nezapomenou. Jako například: ,,Vaše dcera nebude nikdy vidět, chodit ani mluvit a bude retardovaná.'' S tím se ale ani jeden nehodlali ztotožnit. Začala jsem intenzivně cvičit ve všech směrech. Pravidelně dojíždím na rehabilitace, osteodynamiku, hypoterapii, navštěvuje mě teta Míša z rané péče, neustále dostávám "hračky", které mi mohou pomoci se posouvat dál dopředu. Celá moje rodina se mi snaží pomáhat chápat a vidět svět kolem sebe i přesto, že svými očičky vnímám jen světlo a tmu.

Miluji zvířátka, jak na dotek, tak jejich zvuky. Nejraději mám Bublinku – mého pejska a kočičky. Taky ráda papám, i když se teprve učím jíst ze lžičky a velké kousky jídla mi dají zabrat, neztrácím apetit. Z toho má maminka radost, ačkoliv jsem čím dál těžší a musí mě všude nosit, protože sama jsem se naučila teprve nedávno přetáčet.

V roce mi k rehabilitacím a práškům přibily ještě injekce růstového hormonu, které dostávám každý den. Navzdory tomu se pořád snažím posouvat ve svém vývoji dopředu a rodiče věří, že by mi v tom mohla pomoci léčba kmenovými buňkami. Pro léčbu mi rodiče vybrali specializovanou kliniku, která se nachází v Bangkoku. Mají velké zkušenosti s aplikací buněk pro dospělé i děti, kteří mají stejné diagnózy jako já – Septooptická dysplázie a dětská mozková obrna. Na jejich klinice nepodávají pouze injekce s kmenovými buňkami, mají také 18denní plán podpůrných rehabilitací, aby se nové buňky co nejlépe usadily tam, kde jsou potřeba. Terapie kmenovými buňkami má regenerační funkci a může tak regenerovat buněčná poškození a stimulovat vlastní kmenové buňky.

I když je tatínek pořád v práci, abych se měla dobře, je tato léčba velmi finančně náročná. Proto Vás chceme požádat o jakýkoliv příspěvek.

Pomozte nám prosím dopřát tolik potřebnou léčbu.

Za příspěvky Vám mockrát děkujeme.