Terapie pro sluníčko Aničku

Naše Anička je veselá 5,5letá holčička. Na svět přišla o měsíc dřív, než měla a v prvních měsících života se jevila jako každé jiné děťátko. Sice nezvedala hlavičku a neotáčela se, ale díky cvičení Vojtovy metody začala postupně vše dohánět. Ve 2 letech přišel regres ve vývoji. Anička přestala zcela mluvit, ukazovat, hrát si s hračkami, rapidně se zhoršil její spánek, přidaly se zažívací potíže, ekzém. Měla čím dál častější noční nevysvětlitelné hysterické záchvaty doprovázené pláčem, které se střídaly s hlasitým smíchem. Takto se to střídalo celou noc a Aničce stačilo spát denně 2-3 hodiny.

Jako by se úplně odpojila od našeho světa. Nastalo kolečko u lékařů – neurolog, psycholog, psychiatr, foniatrie atd. Diagnostika zněla jasně – dětský autismus, mentální retardace a dodatečně byla zjištěna alergie na složku kravského mléka a tím pádem nařízena přísná bez mléčná dieta. 

Anička bohužel chodí téměř neustále po špičkách, a to je příčina zkrácených šlach na nožičkách. S dcerou dojíždíme k úžasné paní fyzioterapeutce na ergoterapie, kraniosakrální biodynamiku, synergickou reflexní terapii dle Dr. W. Pfaffenrota, aromaterapii a japonské masáže (Shiatsu). Paní fyzioterapeutka se Aničce věnuje každý týden 1,5 hodiny. Terapie nám pomáhají jít dopředu a jsou vidět neskutečné pokroky.

Anička začala více navazovat oční kontakt, přijde se přitulit, více se zajímá o věci kolem sebe, nepropadá tak často hysterickým záchvatům, má větší trpělivost při práci u stolečku, začala vydávat zvuky, slabiky, začíná konečně našlapovat na paty a nezakopává tak často, má jistější chůzi. Je vidět, že terapie mají na Aničku pozitivní vliv.

Bohužel tyto terapie jsou velmi nákladné, pojišťovna je neproplácí a ani na ně nepřispívá. Tímto bychom chtěli poprosit o příspěvek na terapie pro naši dceru, protože už teď vidíme, že mají smysl a posouvají naši holčičku blíž k alespoň trochu normálnímu životu.

Díky každodennímu tréninku se Anička částečně naučila a dále učí komunikovat pomocí kartiček s fotografiemi a piktogramy, potřebuje neustále trénovat jemnou a hrubou motoriku, sebeobsluhu, aby byla schopná se sama najíst, dojít na toaletu, umýt se, obléknout. V těchto všech oblastech potřebuje pomoc druhé osoby, sama to nezvládne. Téměř každá nová činnost, věc nebo místo v ní dokážou vyvolat záchvat strachu a pláče. Bojí se všeho, co nezná.

Chodí do školky, kde má svou asistentku. Začátky byly krušné, ale zvládla to a dnes chodí na celé dopoledne. Školku si skutečně zamilovala, ráda pozoruje děti, tančí, tleská, směje se. To jsou její úžasné projevy radosti. A díky tomu mohu chodit do práce alespoň na poloviční úvazek. 

Moc děkujeme.