Taneční vozík pro Marušku: „Při tanci se cítím svobodná“

Jmenuji se Marie Klára a posledních několik let to s mým zdravím jde dost z kopce. Vždycky jsem byla hodně aktivní člověk a snažím se o to i teď, když sedím na vozíku. 

Všechno to začalo v roce 2019 boreliózou. Od té doby mi nikdy nebylo znovu úplně dobře. Boreliózu jsem přeléčila, nicméně chronická únava a nikdy nekončící bolesti kloubů, svalů a šlach už se mnou zůstaly. Následně jsem prodělala Covid-19 a dlouhodobé bolesti se zhoršily, začalo se mi špatně chodit a vlastně jakýkoli pohyb byl (a pořád je) strašně namáhavý. Do toho jsem v tomto období bojovala s depresemi a dalšími těžkými psychickými problémy. 

Aby toho nebylo málo, přidaly se záchvaty se ztrátou vědomí a křečemi. Mívala jsem jich i několik denně. Po jednom takovém záchvatu jsem se probrala a necítila nohy. Vyděsilo mě to. Po nějaké době se vrátil do nohou cit, na nějakou dobu i hybnost, měla jsem "chodící" a "nechodící" období... Teď už nechodím vůbec, bez vozíku se nedostanu nikam. Nikdo přesně neví, co se to s mým tělem děje, zahrnují to do kategorie funkční neurologické poruchy - "hardware" je v pořádku, nemám míchu přerušenou po úraze nebo z jiných příčin, nicméně "software" nefunguje tak jak by měl - mozek vysílá signály k pohybu, ty už ale nedojdou tam kam by měly. Je to, jako kdybych měla míšní lézi, ta tam ale ve skutečnosti není a tak nechodím a moc nevíme, proč. 

Ačkoli je to dost náročné, nechci se smířit s tím, že by mi to mělo sebrat to, co mě dřív naplňovalo. Začala jsem znovu studovat, pracovat, cestuji a po několika letech, kdy to nešlo, jsem se vrátila ke sportu. Zjistila jsem, jak moc je prostředí para sportu přijímající, a že nic není nemožné. Prozatím hraji para badminton, zkouším orientační závod a hlavně - začala jsem znovu tančit.

Tanec pro mě vždycky byl a stále je tou nejlepší terapií. Propojení mysli, emocí i těla v jedno mi přináší úlevu od černých myšlenek, od bolesti, na chvíli mě to odpojí od všech obav a úzkostí. Jenom já a prostor. Tady a teď. Navíc, od té doby, co jsem na vozíku, mi přijde jakýkoli pohyb dost náročný a omezující. Nic není tak samozřejmé jako chůze, která mi teď moc chybí. Při tanci tomu tak není, při tanci se znovu cítím svobodná a to je pro mě pocit k nezaplacení. 

Abych se mohla tanci věnovat naplno, potřebuji k tomu vlastní taneční vozík. A přesně k tomuto účelu jsem založila tuto sbírku. Jedná se o individuálně zaměřený vozík od firmy Ultina, který mi pomůže k mým cílům, mezi které patří i mezinárodní taneční soutěže. Veškeré vybrané finance budou použity na pořízení vozíku.