Pomozme mamince Karolíně odrazit se ode dna!

Chci ještě jednou poděkovat za to, že vybraná částka překročila 200 procent. Dohodli jsme se, že sbírku rozšíříme na položky pro přežití, protože jsou teď stejně důležité jako brýle. I kdyby se nevybralo už nic, zaplatili jste mi nájem za leden. Mnohokrát děkuji. Nejmladší dcera, která je teď krátce u syna, by se ráda vrátila zpět, i když máme tak malý byt. Ráda bych jí uvítala a zajistila vhodné podmínky pro pěkné dospívání. Vždy jsme to přeci zvládli a zvládneme zas. S tím, že je třeba občas pokorně požádat a umět přijmout.

Velmi děkuji všem dárcům a přeji krásný nový rok plný moudrosti a pokory k životu. Karolína

Vyrostla jsem u Svědků Jehovových, což mě na dlouhá léta ovlivnilo. Ještě stále dnes bojuji se sebehodnotou. Poté, co jsem v 18ti odešla z této organizace, stala jsem se pro tyto lidi černou ovcí, která si nezaslouží jejich pozornost. Přišla jsem tedy o rodinu i přátele a k tomu jsem neuměla žít v tomto světě. Trvalo mi dlouho, než jsem se vymanila z pozice oběti. Utíkala jsem z tohoto systému do historie, žila postaru po chalupách, vytvářela alternativní komunity. Mnohokrát jsem byla na dně fyzicky i psychicky. Pomáhala mi příroda a psaní. To byla moje terapie. V posledních letech jsem díky hodně silným událostem začala žít normálně. Přestala jsem vytvářet záchranné projekty. Učím se žít pro sebe. Ještě to neumím. Ale je ve mě touha učit se nové věci. V něčem jsem malé dítě a v něčem stará žena plná životní moudrosti. Jen skrze pokoru jsem vždy mohla znovu vykročit. Mám stále své sny, ráda bych konečně využila toho, že mám masérský kurs. Mám také dobrou znalost bylin. Ale už to chci zařadit do systému a nevytvářet pohádkové představy. Únava po covidu a nespavost mě stále strhává dolů. Jsou dny, kdy se nevyspím a jsem pak nepoužitelná. Vím, že bych se potřebovala nejprve uzdravit. Nemám prostředky na nějaké lázně, či léčebné terapeutické metody. Věřím, že se najde pro mě řešení, ačkoli to vypadá tragicky.

Tak, to bylo pár informací o mě navíc. Je toho hodně ke psaní, je to na román a ten se skutečně chystám napsat. Ovšem ne z pozice oběti, ale z pozice přijetí, odpuštění a vděčnosti.