Jak jste pomohli hojit rány na Moravě


„Máme strach, že se tady budeme bát bydlet.“ Tahle věta maminky dvou dětí, kterou jsme slyšeli v jedné z tornádem zničených obcí na Moravě, nám zůstala v paměti. Dost dobře vystihuje, jak tady ničivá bouře obrátila tisícům lidí život naruby a nechala za sebou vedle obrovských škod na majetku i šrámy na duši. Díky našim dárcům jsme na Moravě pomohli lépe zvládnout tuto situaci už 37 rodinám.

Je to měsíc a půl, co se tornádo prohnalo Moravou, a my můžeme bilancovat dosavadní výsledky sbírky pro zasaženou oblast, která běží u nás na znesnáze21. I když si na „nej“ moc nepotrpíme, tak se z pomoci pro Moravu stala sbírka s nejvyšší vybranou částkou v historii našeho fondu (11,7 milionu Kč) a nejvyšším počtem dárců (8 625). Ohromující byla rychlost, se kterou dary přicházely, první milion byl vybraný během pár desítek minut.

Rychlá pomoc

Nemělo by smysl, aby se nám peníze na pomoc „povalovaly“ na účtu, takže jsme je víceméně v řádu dnů začali rozdělovat mezi potřebné. Spolupracovali jsme při tom s krizovými štáby, dalšími charitativními a neziskovými organizacemi a sami jsme vyráželi na místo. Snažili jsme se, aby každá koruna, kterou nám dárci svěřili, byla účelně využita. Peníze jsme rozdělili mezi zmíněných 37 rodin, z jejichž domovů se mnohdy stala jen hromada cihel.

Náklady na opravy budou vysoké a dary také pomohly zmírnit velkou nejistotu, která na místě panovala, protože nebylo docela dlouho jisté, kdo bude mít nárok na pomoc od státu nebo jak budou moct lidé, kteří státní pomoc obdrží, se svým majetkem nakládat.

Nakupovali jsme, kde se dalo

Část peněz jsme také použili na nákup elektroniky a stavebního materiálu, kterého je teď obecně nedostatek, ale na Moravě nebyl k dostání téměř vůbec. Náš kolega Tomáš Slavata, člen správní rady, triatlonista a obrovský srdcař, nakupoval, kde se dalo, a vše vozil přímo do zasažených obcí, kde materiál rovnou putoval do rekonstruovaných domů.

Stále také běží několik dalších sbírek, které pro lidi zasažené tornádem založili organizátoři individuálně, aby podpořili například své kolegy a dali jim najevo, že na to nezůstali sami.

Prakticky denně se při naší práci setkáváme s příběhy, které by asi nikdo z nás nechtěl prožívat. Zároveň ale vidíme obrovskou ochotu lidí pomáhat druhým – pohotově, účelně a se vzkazy plnými podpory. Neskutečně to člověka nabíjí. Děkujeme za to.

– Karel Janeček a tým znesnáze21