Po pádu ze střechy zůstal táta Honza ochrnutý. Pomozme mu rehabilitovat!

Jmenuji se Jan Bobek, je mi 44 let a posledních 20 let jsem se živil jako klempíř a pokrývač. Práce mě bavila a měl jsem ji rád. Vždy mě těšilo, když byli lidé spokojeni a mohl jsem za sebou nechat kus dobře odvedené práce. Rád jsem se podílel na vytváření nových domovů a rodinných příběhů. Mezi moje hobby patřilo sportování, tenis, běhání a rybaření. Posilovna byla mým druhým domovem.

S ženou a dcerami, Klárkou a Kristýnkou, jsem měl krásný domov.

To vše se změnilo po mém pádu z 8 metrů ze střechy.

Spěchal jsem domů za rodinou a na malou chvíli jsem se přestal soustředit. To se mi stalo osudné. Dál už to znám jen z vyprávění.

Shodou okolností jela moje žena kolem a jen se modlila, aby ten vrtulník neletěl pro mě. Záchranáři jí doporučili, ať se se mnou rozloučí, že není možné, abych přežil.

V nemocnici zněl verdikt, že se z kómatu nikdy neproberu a pokud ano, tak budu jen mrkat, dýchat budu díky přístrojům a mozek už nikdy nebude fungovat tak, jak má.

Dávali mi 3 dny na přežití. Jenže já se probral. Návrat byl velmi těžký, dodnes se po probuzení ujišťuji, že to není jen sen.

Díky podpoře ženy a dětí, které se mnou trávily veškerý volný čas, jsem opět měl sílu žít a zvládnout tuto osudovou výzvu.

Zůstal jsem od prsou dolů ochrnutý.

V rehabilitačním ústavu jsem se za 5 měsíců tvrdého cvičení naučil sám najíst a napít. Rozhodl jsem se makat, posílit i to málo, co není ochrnuté, abych se mohl postarat o sebe i svoji rodinu. Pevně věříme, že se jednou postavím na nohy.

Jak sbírka pomůže?

Úprava bezbariérového domu a potřebné vybavení pro vozíčkáře bylo velmi nákladné, proto prosím o finanční příspěvek na rehabilitace a rehabilitační pomůcky, které nehradí zdravotní pojišťovna, a snad se jednou budu moct vrátit do normálního života.

Děkuji, Jan Bobek s rodinou.