Nicol to nezvzdává a statečně boxuje s DMO: potřebuje další terapie!

Ahoj, jmenuji se Nicola, je mi 22 let a již od narození bojuji s dětskou mozkovou obrnou. Narodila jsem se předčasně asi na 6 měsíci těhotenství, kdy jsem ještě neměla dovyvinuté některé orgány, takže jsem dlouhou dobu strávila v inkubátoru, kam za mnou nikdo moc nesměl.

Okolo jednoho roku si začali rodiče všímat, že se mnou není něco v pořádku a začali návštěvy lékařů a nemocnic, kde mi nakonec diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu (DMO), konkrétně spastickou diparézu. Podle lékařů byla velká šance, že nebudu umět sama sedět, mluvit nebo ani chodit.

Dneska jsem vcelku samostatná a chytrá - mluvím čtyřmi jazyky, ve svých 6 letech jsem se poprvé, po dlouhém snažení a náročných rehabilitacích ve speciální školce, postavila na nohy s pomocí dvou berlí, a tak chodím do dnes. I když už jsem dávno předčila očekávání lékařů a jsem na tom mnohem lépe, než jsem původně měla být, odmítám se se svým osudem smířit a chci od zivota víc.

Za svůj život jsem podstoupila nespočet operací, abych se vůbec mohla postavit na vlastní nohy a i když dneska stojím nohama pevně na zemi, potrebuju neustálou oporu, ať už berlí nebo že doma chodím okolo nábytku a zkrátka to není tak, jak by to mělo být.

Minulý rok jsem našla a zároveň postoupila léčbu kmenovými buňkami na Slovensku, které lékaři dávají velkou šanci. Již po první dávce jsem v nemocnici dokázala zahýbat chodidlem, což nikdy dřív nebylo možné. Opravdový šok ale přišel teprve, když jsem se po kmenových buňkách a rehabilitaci dokázala snad poprvé v životě postavit bez opory. Byl to pro mě nepopsatelný pocit štěstí.

Momentálně mám za sebou druhou dávku kmenových buněk a můj zdravotní stav se stále zlepšuje. Podle lékařů je potřeba podstoupit minimálně 5 dávek, aby léčba měla opravdu vyditelné výsledky a já jsem přesvědčená, že pokud by se mi podařilo jít na další dávku, tak nejen že bych stála na místě bez opory, ale konečně bych mohla udělat ten krok do neznáma.

Svou nemoc jsem nikdy nebrala jako překážku, naopak jsem se s ní vždycky chtěla prát. Tento rok jsem začala chodit na box, který mě neskutečně nabíjí tou pozitivní energií, kterou potřebuji. Je to pro mě skvělý způsob, jak vypnout a aspoň na chvíli bojovat i s něčím jiným než se svým zdravím.

Byla bych ale moc šťastná, kdyby postupem času byl box ten jediný důvod, kdy se budu za něco opravdu rvát.

Vybrané finance budou použity na druhou dávku kmenových buněk na Slovensku v nemocnici Blue Horizon International a.s. v Malackách.

Děkuji všem za pomoc.