Monika a děti v nesnázích

Ve čtvrtek 9. 1. se vracím z Moravy domů do Sokolova a volá mi Maruška "Míro, volala mi Monča a pláče, že jí policie odvedla přítele (a také otce dvou dětí) a neví co si má počít, když je teď na všechno sama".

Monika je naše kamarádka a velmi pohodová máma, kterou jsme potkali v rámci kampaně sběru podpisu pro našeho kandidáta na prezidenta. Každý den přijížděla s kočárkem a malým Kristiánem ke určenému místu a pomáhala kde mohla. Její syn Kristián nás fascinoval svoji klidnou povahou a klidně si hověl v kočárku i několik hodin a ani nepípnul. A když jste mu věnovali pozornost, tak se usmíval a jako by říkal "No problem, dělejte co musíte a já si to tady jen tak pozoruji". Jedna kolemjdoucí paní se dokonce na Monču osočila, že prý jako to je týrání dítěte, nechat ho na čerstvém vzduchu skoro celý den... Inu paní asi někdo v dětství týral a tak jsme jí ten hněv prominuli.

Neznáme jejího přítele a nevíme co provedl, že byl policií zadržen. Ale co víme já i Maruška od srdce je fakt, že Monča je hodná a starostlivá máma, která je teď v nouzi a zaslouží si pomoc. Jelikož mě telefonát od Marušky v ten čtvrtek zastihl právě před Prahou, tak jsme s kamarádem nakoupili nějaké plíny a sunary ("Tož kurňa to byste nevěřili kolik to stojí") a zajeli ji navštívit a předat dar na ubytovnu, která nese honosné jméno "Hotel Kačerov". Tam platí za garsonku 15 000 měsíčně a jelikož její mateřské příspěvky dělají necelých 10 000 měsíčně, tak jen na nájmu už je mínus 5 000. K tomu jídlo a ostatní náklady. Proto jsme dali cílovou částku sbírky na 50 000, aby mohla zde ještě nějaký čas pobýt.

Snažil jsme se obvolávat různé charity a azylové domy, ale neuspěl jsem. Jedna z podmínek je totiž trvalý pobyt v Praze a to Monča bohužel nemá. Říkám paní do telefonu "Takže když máma s dětma stojí v mrazu na ulici, tak má smůlu, že nemá hlášený pobyt"? No rozčílil jsem se a trochu ukvapeně jsem dodal, "Kdyby tak přišla z jiné země, tak by žádné potvrzení asi nepotřebovala, že?"

Monika, také nelení a dělá i něco proto aby si přivydělala nějaký ten peníz. V pondělí se jde hlásit do redakce kanceláře časopisu Prostor, který pak bude prodávat někde u stanice metra v Praze. Takže pokud jí někde uvidíte postávat u metra bude tam jistě i s kočárkem a v něm bude Kristián, kterému jsme s Maruškou dali indiánské jméno "Ten co se pořád směje, ať se děje co se děje". Nezapomeňte se u ní prosím stavit a koupit si od ní časopis. Kde a kdy bude, dáme na FB.

Na tuto možnost sbírky nás upozornil samotný zakladatel a donátor Karel Janeček a tak jsme rádi, že se našla alespoň nějaká organizace, která nepotřebuje desítky formulářů a potvrzení a bůh ví co ještě, aby někomu pomohla.

Pokud byste se s Mončou chtěli potkat osobně, není problém ji na ubytovně Hotel Kačerov navštívit. Bude ráda za alespoň za chvilkovou společnost a uvidíte, že děcka jsou fakt pohodový dva kluci. Možná byste doma našli i nějaké šikovné oblečení po dětech. Zhruba na věk 5-6 let a 2 roky.

Takže asi tak. Šiřte tuto výzvu kde se dá a my s Maruškou děkujeme velmi všem co přispějí sebemenším obnosem a věříme, že se dílo podaří. Na FB se bude info aktualizovat. Najdete mě snadno pod jménem Drahomir Bilka.

Drahomír&Maruška