Zajistíme Zdeničce cestu do ZOO i k lékařům

25.01.2023 to bude 8 let, kdy mi zazvonil telefon s oznámením, že dcera Zdenička leží na úrazovce v Olomouci a že umírá. 

Bylo jí 21 let, když večer sedla do auta, ale do cíle už nedojela. Možná náledí, nebo nějaká jiná okolnost – auto se dostalo do rotace a narazilo bokem do stromu. Zdenička se uhodila do hlavy tak silně, že měla fatální krvácení do mozku.

Nikdo si neumí představit ten šok, zoufalství a neskutečnou bolest, kterou jsem cítila. Zdenička byla 3 měsíce v umělém spánku a bojovala o život. Po probuzení byla jako miminko. Nikoho nepoznávala, nemluvila. Začal pro mě boj s úřady, protože to není jen tak – když je dospělá, je nutné „vybojovat“ svěření do péče. Když soud rozhodl, a svěřil dceru do mé péče, věděla jsem, že ji tak nenechám a že pro ni udělám vše, co je jen možné. Jsem se Zdeničkou sama od jejích 3 let.

Nikdy předtím jsem si neuvědomovala, že zdraví je tak drahé. Začala jsem shánět peníze kde se dá, abych zajistila dceři veškerou pomoc a péči. A hlavně důstojný život, vždyť je tak mladá! To, co je pro jiné zdravé lidi normální, to je pro Zdeničku sen a zároveň i zázrak.

 Když poprvé promluvila a řekla maminko, brečela jsem štěstím.

Její první úsměv, slovo, nebo uchopení lžíce, první posazení. Všechny tyto zdánlivé maličkosti – to je obrovský pokrok a je to pro ni známka toho, že žije. To je hlavní! Lepší střídá horší – přidaly se epileptické záchvaty. Loni v září po jednom skončila v umělém spánku. Poškození mozku je natolik vážné, že kdykoliv může být v kritickém stavu.

Jak sbírka pomůže

Chtěla bych Zdeničce splnit jeden velký malý sen -– zajet s ní třeba do zoologické zahrady!

Nejdůležitější ovšem je dopravit dceru bezpečně k lékařům na vyšetření, prevenci nebo i kvůli léčbě a terapiím. Z toho důvodu jsem se odhodlala poprosit vás všechny o pomoc při shánění peněz na auto. Z úřadu práce máme přislíbených 200 000 Kč, a z dalších zdrojů jsem sehnala ještě 50 000 Kč. Přesto nám k pořízení bezpečného vozidla chybí něco málo přes 350 000 Kč.

"Co si můžu přát víc? Aby mé zdraví vydrželo a já tu pro ni byla co nejdéle. Velké poděkování p. Karlu Janečkovi, který má velké srdce a pomáhá takovým jako jsme my. Moc bych mu přála se dostat dál, až na hrad. Věřím že by myslel na nás pečující a bylo by nám všem lépe. Protože žít z toho, co máme, když pak potřebujete koupit koberec či ledničku, se dá opravdu těžko. S tímto systém nepočítá, že přes celodenní péči nemůžeme chodit do práce, a co nám pošlou z úřadu, na tom jsme my rodiče bohužel závislí."

Nesmírně všem děkuji za jakoukoli pomoc. Zdeňka a Zdenička