Zabraňme společně dalším rozsekaným srnčatům v době senoseče

„Lásku k přírodě mám odjakživa. Už jako dítě jsem se raději toulala v lese než na hřišti,“ vzpomíná Helena Macenauerová Kučerová, zakladatelka spolku Stanice terénní ochrany přírody STOP, z. s., který už od roku 2006 neúnavně pomáhá volně žijícím zvířatům, zvláště těm nejzranitelnějším: mláďatům v období senoseče. Na své profilové fotografii ji uvidíte s dravcem, který je podle ní symbolem svobody a rovnováhy v přírodě. Když zmizí oni, něco je špatně se systémem. Často se stávají obětí lidské činnosti, stejně jako srnčata, zajíci nebo ptáci v hnízdech. Pomáhám jim, protože to neumějí říct sami.

Nezaměřuji se jen na dravce, s týmem dobrovolníků zachraňuji i srnčata, zajíce, bažanty, křepelky a další drobnou zvěř, především před žacími stroji během senoseče,” říká. A právě tady začíná její prosba. 

Jak sbírka pomůže?

Helena se rozhodla založit sbírku, aby mohla koupit další dron, který by byl v době senoseče obrovským pomocníkem. Může totiž vzlétnout za každého počasí, i v dešti.

„Příspěvek na druhý dron, baterie do dronu,nabíjecí stanici a dobrovolníky i obyčejný sdílený příspěvek může znamenat zachráněné zvíře. Navíc chci být i motivací pro myslivecké spolky, aby si pořídili dron svůj. Spolupráce se zemědělci se zlepšuje, ale stále to není ideální. Ovšem najdou se i velmi vstřícní hospodáři. Ti nejlepší nám volají předem a snaží se seč odkládat nebo alespoň upravit čas. Bohužel ale stále často narážíme na nezájem nebo spěch.“

Záchrana se daří, s dronem se ale bude dařit mnohem lépe

Bez dronu zachráníme desítky, s dronem stovky zvířat. Přesný počet nepočítám, protože každé zvíře je pro mě důležité bez ohledu na číslo. Srnčata, která zachráníme, přeneseme v rukavicích s natrhanou trávou mimo pole v přepravních boxech, ale jen dočasně, nikdy daleko, aby si je matka mohla znovu najít. To je klíč,” vysvětluje milovnice a ochránkyně zvířat Helena Macenauerová Kučerová, která působí převážně v okolí Hlinska v Čechách. Do její stanice ale volají i lidé z Vysočiny, Zlínska nebo Olomoucka. Na všechny tyto regiony mají dosud jen jediný dron. Právě proto je tak třeba minimálně jeden další a moc děkuje každému, kdo sbírku záchranné stanice podpoří. 

Vše začalo před čtyřmi lety nálezem posekaného srnčete

„První srnče jsem našla při senoseči v roce 2021 posekané. Ten pohled a bezmoc nikdy nezapomenu. Od té doby jsem si řekla, že už nikdy nechci být bezmocná. 

Každé jaro a léto je tak od té chvíle ve znamení pohotovosti. Dobrovolné, ale naprosto obětavé. Práce začíná brzy ráno a často končí až za tmy. Helena se svou skupinou prochází pole, naslouchá polím, sleduje zemědělské stroje a snaží se být vždy o krok napřed.

“Bohužel stále nacházíme posekaná tělíčka. Každý takový nález je obrovský smutek. Jsou to zbytečné ztráty, kterým se dá předejít. I jedna včasná zpráva od zemědělce může zachránit spoustu životů.”

Paní Heleně pomáhá podle možností  10–15 dobrovolníků. A jak říká, nikdy dobrých duší není dost: “Ráda přivítám další, práce je hodně,” uzavírá s vděčností a zájemce o pomoc vítá na čísle: 775 272 088.