Z brigádníka ředitelem. Moje čtyřicítka pro KVP! Oslavte se mnou kulatiny

Když mi bylo osmnáct, vypadal jsem trochu jako pankáč, kouřil jsem, popíjel a připravoval se na to, že budu leteckým mechanikem. Na fotce výše jsme moji plnoletost vyráželi slavit někam kousek za Prahu. Jenže osud mě chvíli předtím zavál do Klubu vozíčkářů Petýrkova (KVP). Co začalo v roce 2003 jako brigáda při střední škole, se stalo mým celoživotním posláním.

V těchto dnech (10. března) je mi 40 let a v KVP jsem strávil více než polovinu svého života – prošel jsem si rolí osobního asistenta, sociálního pracovníka i vedoucího služby, až jsem v roce 2013 usedl do ředitelské židle. 

KVP mi přirostlo k srdci a doslova i pod kůži (naše logo, můj oblíbený piktogram vozíčkáře a asistenta, mám i vytetované). Moje propojení s komunitou lidí na vozíku ale zdaleka nekončí v kanceláři na Jižním Městě. Možná mě znáte i z palubovky jako rozhodčího ragby vozíčkářů nebo z Centra Paraple, se kterým mám taky hodně společného.

Co je vlastně KVP?

Jsme menší veřejně prospěšná organizace, která vznikla v roce 1992 v době federativního Československa. Naše srdce bije v bezbariérovém domě v Petýrkově ulici na Praze 11, kde umožňujeme dospělým lidem s tělesným postižením žít důstojně a samostatně podle svého. A hrdě říkáme, že jsme víc, než jen služba osobní asistence! Náš unikátní model pomoci kombinuje terénní sociální péči s neodkladnou pohotovostní pomocí. Vedle toho provozujeme půjčovnu pomůcek a nově máme i dobrovolnický program. Zakládáme si přitom na lidskosti a spolehlivosti, aby naši klienti měli v každodenním životě jistotu, o kterou se mohou opřít. Navíc část našich zaměstnanců jsou sami lidé se zdravotním postižením. O naší práci jistě vypovídá i prestižní značka spolehlivosti, kterou od roku 2021 máme.

Proč letos prosím o pomoc vás?

I když jsme stabilní tým se zdravým finančním řízením, poslední dva roky pro nás byly ohledně peněz velmi náročné. Zejména kvůli propadům státních dotací jsme v roce 2024 a 2025 utrpěli kumulovanou ztrátu tři čtvrtě milionu korun. To výrazně vyčerpalo naše finanční rezervy. Abychom nemuseli omezovat hodiny asistence, museli jsme zamrazit rozpočet a každou korunu letos doslova obracíme.

Moji lidé, tým 15 skvělých lidí, kvůli tomu dva roky neviděli žádné odměny navíc. Letos jsem jim za dobu svého vedení poprvé dokonce nemohl posílit mzdy ani o inflaci. A věřte, že se o jejich výplatě rozhodně nedá mluvit jako o důstojné. 

Zasloužili by si to, proto bych rád peníze z mé narozeninové výzvy použil pro ně jako poděkování. Tak jako každý jiný den v roce totiž i dnes poskytují náročnou a nenahraditelnou péči lidem s tělesným postižením a měli by za to být spravedlivě odměněni.

Moje narozeninové přání

Pokud nám chcete při příležitosti mých kulatin pomoci, budu moc rád, pokud společně dosáhneme na cílových 40 tisíc korun (když je mi těch 40). A když to dopadne lépe… o to víc péče budeme moci v klidu našim klientům dát. Osobně ručím za to, že každá koruna bude v provozu osobní asistence smysluplně využita tam, kde je to nejvíce potřeba. Nejštědřejšího dárce rád pozvu na večeři a věnuji mu naše KVP tričko!

Já sám jsem vždy dělal všechno pro to, aby se nezávislý způsob života lidí se zdravotním postižením stal skutečností. Tak jak o tom psal jeden ze zakladatelů našeho KVP, sám vozíčkář pan Václav Krejčí: „Myslím, že nezávislý způsob života je pro nás skutečností. Mezi přáteli v Petýrkově se cítím jako v rodině“. A já to i s odstupem mnoha let cítím úplně stejně!

Díky, že slavíte se mnou! A nenechávejte si gratulace pro sebe. Napište mi je prosím přímo k daru sem na Znesnáze21, budu si je všechny číst!

Tomáš Drábek