„Tři roky jsme nebyli venku.“ Bezbariérová plošina pro Petra po úrazu

Můj syn Péťa byl odjakživa nejšťastnější mezi koňmi. Studoval jezdectví a chovatelství, plánoval odjet do Švédska a pracovat tam se sportovními koňmi. Měl před sebou budoucnost, o které snil. Jenže pak přišel úraz.

V květnu 2022 Petr utrpěl těžké poranění hlavy a sedm dlouhých měsíců strávil v kómatu.

Byla jsem u něj každý den. Mluvila jsem na něj, zpívala mu, vyprávěla mu o jeho dětství. Nikdy jsem nepřestala věřit, že mě uslyší. A on se opravdu jednoho dne probudil. Nehýbal se, nemluvil, ale dýchal sám. Každý malý pokrok byl jako zázrak – když poprvé polkl jídlo, když řekl první slovo… když poprvé znovu vyslovil „mami“.

Dnes je Petr doma. Má spasmy v rukou i nohou, je zcela imobilní a závislý na mé péči. Každý den spolu cvičíme, děláme logopedii, čteme si.

Jeho vůle a vytrvalost jsou obdivuhodné.

Lékaři mu dávají naději – mícha přerušená není, a pokud bude pokračovat v intenzivní rehabilitaci, může znovu začít chodit, třeba s pomocí hole. Je tu i možnost léčby kmenovými buňkami, která by jeho šanci ještě zvýšila.

Jak sbírka pomůže?

Bohužel, naše finanční možnosti jsou velmi omezené. Jsem důchodkyně, dostávám jen příspěvek na péči. Tři roky jsme zavření doma, protože náš dům není bezbariérový – Petr se za tu dobu nedostal ven jinak než sanitkou k lékaři. Potřebujeme zvedací plošinu, abychom mohli ven. Také bych mu ráda uhradila cílené neurorehabilitace, pobyt v lázních nebo část nákladů na léčbu kmenovými buňkami. To vše mu pomůže, aby se jednou mohl postarat sám o sebe.

Vím, že nás čeká ještě dlouhá cesta, ale nevzdáváme se.

Každý den děláme malý krok vpřed. A věřím, že s Vaší pomocí můžeme zvládnout i ty větší.

Děkuji Vám z celého srdce za každou pomoc.