Psí obři v nouzi – rozehřejme srdce a pomozme jim zvládnout zimu

Proč, to je otázka, která mi od včera plní hlavu. Střídá ji totální útlum a potom obavy.

Včera jsem tu na příjezdové (obecní) cestě našla kusy dřevotřísky se zatlučenými hřebíky. Vše nastraženo tak, abych na to vjela a píchla. Jeden suvenýr si odvezl nejpíš i řidič zásilkovny.

Bohužel i pomoc zvířatům je něco, co v lidech vyvolává silné negativní emoce. Kdybych měla vyjmenovat všechny výhrůžky a útoky za ty roky, bude to román. Člověk si zvykne na leccos, musí, nebo musí skončit. Jediné, na co si nezvyknu, je lidská zvůle ubližovat zvířatům.

Kdyby byl od včera opravdu akutní případ, kopu dneska hrob. Čekám na pomoc, abychom vyměnili kolo, paralyzuje mě bezmoc. Ano, jiným se dějí horší věci. Naštěstí u výběhů jsou kamery, tak se někdo mstil až v ohybu cesty, aby na něj nebylo vidět. Počkal si, až sleze sníh a nezanechal stopy. Přitom by stačilo přijít a říct, vadí mi to a to.

Ne nadarmo se tomu u nás říká divoký jih. Sudety jsou pořád drsné. Pokud to byl někdo místní, k čemuž se přikláním. Fyzických napadení mám za sebou několik, taky dost děsivou zkušenost s ctitelem, který mi přijel vyznat lásku (a kterého jsem předtím nikdy neviděla). Lidem rozumím méně a méně, pro zvířata bych udělala cokoliv a nejhorší je mít pocit, že ani to cokoliv není dost.

Lidi... Je vážně tak těžké pomáhat slabším? Nebo aspoň neškodit? Je tak těžké dát si za úkol pěstovat odvahu a nespokojenost řešit jinak než podlými útoky? Sedím tady a cítím směs zoufalství i tvrdosti, pochybnosti. Proč většina lidí okolo neřekne ani popel? Vím, že někteří mají ještě škodolibou radost.

Pokud chci odvahu od druhých, musím jít příkladem. A nevzdat se. Teď v týdnu přijela Pepina, dojná kravka z malochovu. Bude u nás na dožití, aby nemusela na jatka. Celý týden byl ve znamení záchrany jednoho smutného psího osudu, zatím není možné sdílet podrobnosti. Měla jsem jet na konzultaci kvůli fenečce z jiného útulku, ale to vzhledem k hřebíkům v pneumatice padá.

Pořád nám ale nelétají nad hlavou rakety. Máme co jíst, můžeme topit v kamnech, teče nám voda. A já si pořád přeju, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. Protože zlo nikdy nikomu neudělá dobře.

Díky vám se podařilo vybrat 200 % cílové částky! Děkujeme z celého srdce, tahle částka posouvá naše možnosti pomoci zvířatům o level výš 😍

Chci moc poděkovat i partneru sbírky, e-shopu eurovlasy.cz ❤️ Jeho provozovatelka nám pomáhá, i když má sama doma nemocného pejska🙏

Poslední dny nás potrápily nízké teploty i husté sněžení, o to důležitější je pro zvířata v azylu vaše obrovská podpora!

Za všechny od nás posíláme pac a olíznutí :) A fotku malého Ferdy, který se léčí s nožičkou - pro vás má léčivou sílu roztomilosti :) 🐾

V azylu jsme zvládli vykročit do nového roku, i když nám první lednová noc dala zabrat. Bohužel se i v krásné přírodě pod Novohradskými horami najdou lidé bažící po odpalování pyrotechniky. Navzdory zákazu.

Maco už kanonádu tak blízko v klidu nezvládl a začal panikařit 🙁

https://youtube.com/shorts/ULzVMuCGU7s?si=_y2I8SCBcMxl0m1O

Bohužel kromě chápavých reakcí dostáváme i lavinu hrubých komentářů. Nejsme už tak naivní, abychom věřili, že příští rok bude zákaz každý okolo respektovat. Znamená to pro nás nutnost připravit ještě lepší zázemí pro citlivé psy. A tím pádem nutnost vynaložit další desítky tisíc nad rámec dosavadních plánů.

Vlastně to ale souvisí s naší sbírkou, momentálně se jako nejschůdnější možnost jeví pořídit a upravit lodní kontejner. Ten by mohl sloužit i jako lepší zázemí v případě nepříznivého počasí.

Pořád doufáme, že se podaří dosáhnout cílové částky. A teď ve skrytu duše doufáme i v to, že se podaří vybrat něco navíc.

Děkujeme, že nám umožňujete pomáhat bezbranným tvorům. Ať je pro vás nový rok plný naděje, příležitostí a lásky 🙏🏻