Babičku s dědou těžce zasáhly povodně. Pomozte, prosím.

Drazí přátelé,

chceme vám ze srdce poděkovat za vaši neuvěřitelnou podporu a finanční příspěvky, které jste nám poskytli v této těžké době. Když povodně zasáhly náš domov a naše prarodiče, byli jsme bezmocní, plní strachu a nejistoty. Nevěděli jsme, jestli jsou naši blízcí v pořádku, ani zda dům, ve kterém prožili tolik let, stále stojí. Dva dny jsme žili v nevědomosti a úzkosti, než jsme se konečně mohli znovu shledat – to bylo okamžikem obrovské úlevy.

První pohled na náš domov nám přinesl šok – vidět škody, které voda napáchala, bylo zničující. Ale zároveň jsme pocítili hlubokou úlevu, když jsme zjistili, že dům stále stojí a má pevné základy. V těch okamžicích totální beznaděje jsme nevěděli, kde začít, co dělat dřív, a ztráceli jsme naději. Ale pak přišli vy – přátelé, známí, sousedé, dobrovolníci, vojáci. Díky vám a vaší pomoci jsme začali pomalu nacházet tu správnou cestu.

Tato zkušenost nás jako rodinu semkla více než kdy dřív. Přes všechny naše hádky a rozdíly víme, že se milujeme a vážíme si jeden druhého ještě o kapku více. A nejen to – obklopilo nás tolik "andělů bez křídel", lidí, kteří bez váhání nabídli svou pomoc a své srdce. Naše prarodiče milujeme z celého srdce, a díky vám ví a pochopili, že v tom nejsou sami.

Díky vám všem teď věříme, že to zvládneme. Díky naší rodině a hlavně díky vám, úžasným lidem, kteří nás obklopujete, máme sílu jít dál. Jsme vám navždy vděční.

S hlubokou vděčností,
Taková obyčejná rodinka