Zvedla jsem ruku. Pokoušejí se ze mě udělat nacistku.

Na demonstraci za ochranu přírody a proti Motoristům na MŽP jsem jako moderátorka zvedla ruku, abych navigovala lidi na náměstí.

Členové strany Motoristé sobě (dnes již zaměstnanci Ministerstva životního prostředí) z toho vyrobili fotografii s tvrzením, že hajluju.

Jedna vteřina vytržená z pohybu, ze které se dá udělat cokoli – a udělali z ní vlnu nenávisti, výhrůžek smrtí a policejního prověřování. Bráním se u soudu. Pomozte mi zaplatit právní zastoupení. Lež se nesmí vyplatit.

Můj příběh

Jmenuju se Ivona Remundová, jsem vystudovaná politoložka, vášnivá dokumentaristka, moderátorka a aktivistka.

Dne 19. října 2025 jsem na Hradčanském náměstí moderovala demonstraci proti tomu, aby hnutí Motoristé sobě převzalo Ministerstvo životního prostředí. Policie nás v jednu chvíli vyzvala, aby se lidé přesunuli, protože hrozilo, že se ve stísněném prostoru vpravo udělá někomu špatně. Zvedla jsem ruku a gestem lidi navigovala, aby se nikdo nezranil. Přesně tak, jak to na přeplněném náměstí dělá každý, kdo akci moderuje.

Z toho jediného okamžiku vznikla fotografie. Vyrobil ji Jakub Svoboda, neúspěšný kandidát Motoristů a přispěvatel webu Hranatost. Pak ji spolu s Matyášem Fučíkem zveřejnil na sociálních sítích s tvrzením, že je to hajlování a že mám „hitler problém“.

Co následovalo, si asi umíte představit.

Vlna nenávisti a pomluv. Komentáře typu „Zastřelit, a je klid.“ Výhrůžky smrtí. Vysvětlování vlastním dětem, proč o jejich mámě cizí lidé píšou, že je nacistka, nebo uklidňování, že maminku snad nikdo nechce polít kyselinou, i když to na sítích píše.

A nakonec i policejní prověřování pro podezření z propagace nacismu – tedy prověřování mě, člověka, na kterého se útočilo. To bylo naštěstí po měsících zastaveno.

Nechtělo se mi to nechat jen tak. Podala jsem žalobu na ochranu osobnosti a požaduji smazání těch příspěvků, veřejnou omluvu a finanční zadostiučinění. Líčení už běží, další stání je 5. října 2026.

Fučík se Svobodou nic z toho neberou zpět. Dodnes tvrdí, že jsem skutečně hajlovala a že Svoboda měl právo to tak popsat. Není to tedy uzavřená věc, kterou bych po sobě uklízela – je to spor, který právě teď probíhá.

Jak sbírka pomůže?

Na začátku mi právní zastoupení pomohli zaplatit Greenpeace, se kterými jsem demonstraci spolupořádala. Dál už to ale nést nemohou – a spory zdaleka nekončí. Právní obrana stojí peníze, které jako dokumentaristka nemám. Proto vás prosím o pomoc.

Cílová částka sbírky je 250 000 Kč. Nevedu totiž jeden spor, ale dva: s Jakubem Svobodou u soudu v Praze a s Matyášem Fučíkem u soudu v Písku, kde zatím nebylo nařízeno ani první jednání. Dva lidé, dvě města, dvě řízení – a u obou je potřeba počítat s tím, že prvním rozsudkem věc nemusí skončit.

Peníze půjdou na zastoupení v obou řízeních, na soudní poplatky, na cesty k jednáním mimo Prahu a na rezervu pro případ odvolání. Až budu mít od advokáta konečné vyúčtování, zveřejním ho – stejně jako všechno ostatní, co se v téhle věci děje.

Pokud se vybere víc, než je potřeba, použiji přebytek na důkladné dokumentární zpracování celého případu a přispěji organizacím In IUSTITIA a Greenpeace ČR, které stojí při lidech čelících podobným útokům včetně mě samotné.

Proč to není jenom můj problém

Kdyby šlo jen o mě, byla by to jen moje věc.

Jenže tady se testuje něco jiného: jestli si někdo může vzít fotografii z demonstrace, vytrhnout z ní jeden okamžik, dolepit k němu tu nejtěžší možnou nálepku a beztrestně tím ničit člověku pověst. Jestli to projde v mém případě, může to příště projít komukoliv, kdo se odváží postavit se veřejně na odpor.

Nejde mi o lítost. Jde mi o to nenechat se umlčet – a o to, aby příště bylo dražší udělat tohle někomu dalšímu. Děkuji vám, že v tom nejsem sama.

S díky, Ivona Remundová