Z azylového domu se dostali do bytu! Chybí jen nábytek

Jmenuji se Kristýna a vychovávám devítiletého syna Pepíka, který se potýká s ADHD. Naše trápení začalo v roce 2024, který byl pro nás velmi bolestný. Zemřela mi babička, která pro mě byla tou největší oporou v životě.

Její odchod neznamenal jen obrovskou citovou ztrátu, ale také ztrátu bydlení. V bytě po babičce si majitelka nepřála dítě a my museli narychlo odejít.

Na nějakou dobu nám nabídla pomocnou ruku kamarádka, u které jsme mohli přechodně bydlet. Bohužel se ale ukázalo, že společné soužití není dlouhodobě možné, a tak jsme museli hledat jiné řešení.

Naším dalším útočištěm se stal azylový dům. 

Byla jsem nesmírně vděčná za střechu nad hlavou, ale sdílená kuchyň a koupelna pro náš běžný rodinný život zkrátka nebyly ideální. Proto jsem se nevzdala a aktivně hledala vlastní bydlení dál.

Nakonec se mi podařil zázrak a získala jsem pro nás pronájem bytu. Konečně máme s Pepíkem své soukromí a stabilní prostředí, které oba tak moc potřebujeme.

Moje finanční situace mi ale po zaplacení všeho potřebného k pronájmu nedovoluje pořídit základní vybavení domácnosti. 

Byt je prázdný a já z vlastních prostředků nedokážu zajistit věci, které pro běžný život zkrátka potřebujeme.

Jak sbírka pomůže?

Vybrané prostředky využiji na nákup nezbytného nábytku a dalšího základního vybavení bytu. Zvláště důležité je pro mě pořízení vybavení do dětského pokoje pro Pepíka, aby měl adekvátní zázemí a svůj vlastní prostor. 

Cílem je vytvořit nám bezpečný, útulný a stabilní domov, ve kterém se budeme cítit dobře a budeme moci začít novou životní etapu.

Budu z celého srdce vděčná za jakoukoli podporu, která nám pomůže zajistit důstojné zázemí pro náš každodenní život.

---

Sbírka byla založena s podporou sociálního pracovníka, se kterým rodina spolupracuje.