„Snažila jsem se ho oživit, malá vedle mě plakala.“ Pomoc po ztrátě tatínka

Již delší dobu tatínek holčičky a můj partner procházel těžkým obdobím, všemožné nástrahy života jaký můžou být ho snad potkali. Bojovali jsme statečně spolu až do osudného rána. Večer před tím byl ještě klidný, udělal večeři, pověsil prádlo, dívali se na film když naše poupě spinkalo vedle nás. Ráno jsem našla na stole dopis na rozloučenou pro svou dcerku. Volala jsem mu, psala ale žádná odezva. Při procházení bytu jsem si všimla že chybí klíče od sklepa, nevím co mi říkalo "jdi" oblékla jsem maličkou a šla. Dveře byly odemčené, vešla jsem, rozsvítila, udělala par kroků k naší kóji kde nevisel zámek... Otevřela sem..

Nejhorší pohled mého života, který nikdy nezapomenu. Rychle jsem dala holčičku na zem, odvázala uzel, který mu vzal veškerou naději žít. Volala záchranku, paní se snažila navigovat, ale přes holčičku, která a šíleným křikem, kdy nevěděla co se děje a stála u hlavy už jejího mrrvýho tatínka jsem dispečerku téměř neslyšela. Oživovala sem, dychala jsem za něj a prosila ho, ať to nevzdává a zůstane s námi. Pak jsem jen slyšela "běžte jim otevřít" chytla sem maličkou a běžela nahoru otevřít záchranářům, kteří bohužel nedokázali pomoc. Dostala jsem jen vzkaz co ležel vedle něj jak moc miluje a doufá že mu to jednou odpustím.

Peníze potřebujeme na pokrytí prvotních nákladů života než se vyřídí úřady. Mě bohužel minulý měsíc skončil rodičovský příspěvek a jsem tedy na úřadu práce. Holčičce jsou dva roky. Nyní se nám podařilo sehnat rychle byt,abychom odsud mohli odejít. Nejen že je to místo, kde nás opustil, tímhle způsobem, ale zároveň si bez příjmu nemůžeme takový nájem dovolit. Budoucí majitel mi rozložil kauci na dvakrát, s tím že teď bych platila jen půl měsíce nájem. Takže první část kauce a první, nižší nájem teď zvládnu zaplatit, ale další měsíc právě kdy bude potřeba doplatit kauci a už celý nájem je pro mě strašákem. Dále to jsou běžné věci pro malou a pro mne jako je hygiena a strava