„Řízení je jediná svoboda, která mi zbyla.“ Pomozme Marcele s rakovinou

Jmenuji se Marcela, je mi 52 let a od roku 2022 bojuji s rakovinou tlustého střeva ve 4. stádiu.

Nemoc byla zjištěna náhodou při operaci žlučníku – týden na to mi lékaři odebrali 20 cm střeva a brzy se ukázalo, že se rakovina šíří dál. Podstoupila jsem dvě náročné HIPEC operace, během kterých mi bylo odstraněno 21 nádorů a metastáz, přesto nemoc neustoupila – zasáhla plíce, játra a břišní dutinu.

Léčba už není cílená na vyléčení, pouze na zmírnění projevů.

Jezdím dvakrát měsíčně do stacionáře v Motole na léčbu, jednou měsíčně na onkologii a pravidelně na krevní testy do Kladna. Podstupuji bioléčbu, chemoterapie a ozařování – vše jen do té míry, dokud to mé tělo i psychika zvládnou.

Dříve jsem bývala živel – v naší republice neexistuje hrad nebo zámek, který bych nenavštívila.

Bývala jsem aktivní a samostatná. Dnes mě omezuje nejen nemoc, ale i velké bolesti. Mechanický vozík kvůli neuropatii v rukou dlouho neudržím, a řízení je pro mě poslední zbytek svobody. Morfium odmítám právě proto, abych mohla ještě chvíli řídit, a tak beru především kortikoidy, které mají ale nespočet vedlejších účinků. Přišla jsem o zuby a protézy nemohu nosit kvůli poškozené sliznici v ústech. Kvůli kortikoidům přibírám – i běžný pohyb je pro mě náročný. I přesto mi zdravotní pojišťovna elektrický vozík neschválila – a příspěvek na auto mi byl zamítnut i po odvolání.

Řízení je pro mě jediná svoboda, která mi zbyla.

Jak sbírka pomůže?

Díky sbírce bych si mohla pořídit elektrický vozík a spolehlivé auto – to stávající je už bohužel nepojízdné. Potřebuji jezdit na léčbu, zvládat nákupy, běžné pochůzky, být soběstačnější.

Mým světlem je můj manžel, dcera a vnuk. Všichni mi pomáhají, ale i tak je bolest a samota často silnější.

Vaše pomoc mi umožní zachovat si důstojnost i v těžké životní etapě. Děkuji vám za jakoukoliv podporu.