Naděje pro Venduly děti, pro které touží dál žít

Jmenuji se Vendula, většina blízkých mě oslovuje Vendo a jsem hlavně máma tří dětí. Profesně jsem ekonom, je mi 46 let, od 15 se potýkám s cukrovkou na insulinu, ale ten větší průser přišel letos v únoru. Teda on už přišel jistě dříve, ale udělala jsem si na něj čas až v únoru… Zjistili mi zhoubný melanom – rakovinu kůže s metastázemi v uzlinách… 

V tu chvíli jsem nemyslela na nic jiného než na své děti… Věděla jsem, že s touhle diagnózou se nejčastěji umírá…

Celé roky jsem jezdila do Písku k nejmenované paní doktorce na dermatoskopické vyšetření jednoho znaménka. Vždy vše OK, nikdy mě neposlala na jeho odstranění. V listopadu 2022 začalo krvácet. Kvůli práci jsem neměla čas to nějak řešit, zalepila jsem ho náplastí a čekala, až se zahojí. Nehojilo. 7. 1. 2023 jsem šla na dermatoskop znova, vše je prý v pohodě, ale vyndáme ho, protože krvácí. 7. 2. jsem se dostala na chirurgii a pak to jelo…

Maligní melanom , 2. stadium rakoviny kůže. 

Sehnala jsem kontakt na špičkové pracoviště v Praze a objednala se tam. Naštěstí mne vzali hned. Pak to šlo ještě rychleji – sono, rentgen, CT, metastáze v uzlinách, celková disekce všech uzlin pod pravou rukou… Riskantní operace s nejistým výsledkem... Ze stádia 2 je stádium 3!!! 

Naštěstí dnes už existuje zajišťovací (adjuvantní) léčba – v tomto stadiu automaticky bez nutnosti schvalovat pojišťovnou – chemoterapie – imunoterapie. Od počátku jsem věděla, že je hodně toxická a měla bych mít sbalenou tašku do nemocnice pro případný rychlý odjezd… A ano – léčba odpálila po první dávce štítnou žlázu, což bylo provázeno dost nepříjemnými průvodní projevy – nasazeny kortikoidy, které pro změnu dost dramaticky zasahují do léčby diabetu, onkologická léčba zastavena… Po 8 týdnech další imunoterapie a nasazena hormonální doživotní substituce hormonů štítné… Ok, jsem pořád pozitivní a věřím, že už to půjde dobře. Věnuji se synkovi, pracuji na zahrádce, jak to jde, i když jsou dny, kdy nemůžu dělat nic. Toxická únava, nevolnosti, bolesti k léčbě patří, vše přijímám s pokorou… Pravá ruka bolí, otoky, rehabilitace, víra, naděje, touha žít, láska…

Ale v červnu si hmatám pod levou rukou zvětšenou uzlinu… CT vyšetření, uzlina je metastaticky zasažena, další operace – v den 16. narozenin prostředního syna, místo oslavy špitál – tentokrát vzali 3 uzliny, jen ta jedna je KO.

Léčba zastavena – už na ni nemam nárok… Doktor píše žádost o schválení pokračování v zajišťovací léčbě… Dlouhá nejistota a strach. Čtu knihy a články, které mě udržují v relativní pohodě.

A ta poslední ťafka: měla by následovat další (třetí) velmi riziková operace – celková disekce uzlin v levé axile (podpaží). Hrozí lymfedémy a poškození hybnosti. Větší riziko než v té pravé, protože už se operatér bude pohybovat ve zjizveném terénu… Mám do toho jít? Co když ochrnu? Pořád nad tím přemýšlím. Zatím jsme se s lékařem dohodli, že teď počkáme. 

Schválili mi tři měsíce léčby. Měl by to být ale minimálně rok. Jedna dávka stojí 82.000,-… Mělo jich být 18, dostala jsem zatím celkem 4 s velkými přestávkami. Další 4 ještě dostanu. Co když za tři měsíce pojišťovna už další dávky neschválí? Deset jich bude chybět…

Bohužel rodinné rezervy už jsme úplně vydali, jsem od února doma na neschopence, z úspor jsme dorovnávali výpadek mého platu a hradili mimořádné náklady… Žijeme doslova z měsíce do měsíce.

Je to paradox, vždy jsem dřela do roztrhání těla doma i v práci, uměla vydělat dostatek peněz, nikdy jsem nežila marnivě, neutrácela, vedla k tomuto životnímu stylu děti… A teď tu prosím o pomoc :(

Přesto všechno vnímám tuhle naši situaci jako novou šanci na lepší a šťastnější život. Hodně věcí už jsme přehodnotili a vlastně už teď je naše žití mnohem hezčí než dříve… I proto bych si ho chtěla ještě užít… Být šťastná se svým mužem a dětmi… A hlavně tu být pro ně živá a zdravá.

A děti, pro které tak toužím žít? 

Nejstarší Verunce bude za pár dnů 18, studuje na gymnáziu, je velmi citlivá a empatická, moudrá a je to ta nejúžasnější dcera, jakou by si každá máma přála mít. 

Damiánovi je 16, studuje na technickém lyceu, je chytrý, talentovaný a je to ten nejhodnější syn.

Nejmladší Kuba v červnu oslavil 5. narozeniny. Vysněné a vytoužené děťátko, tak roztomilé a šikovné, v noci vždy přiběhne do naší postele, pořád potřebuje mou blízkost.

Vůbec si nechci připustit myšlenky na to, co by s dětmi bylo, kdyby mě neměly. Stále jsem na pozitivní vlně a věřím…

Prostředky, které bych touto sbírkou chtěla získat a o které Vás touto cestou prosím, potřebuji na léčbu rakoviny a jejích metastáz, kterou nehradí pojišťovna, případně potravinové doplňky, vitamíny a léky nehrazené pojišťovnou a také na zajištění kvalitní stravy pro podporu imunity. Potřebovala bych i rehabilitace, terapie a ozdravné lázeňské pobyty pro zlepšení funkce ruky po operaci a celkové zlepšení zdravotního stavu, které nejdou z pojištění. No a protože je také velmi důležitá psychika, moc by mi pomohly i terapie, které si už vůbec nemůžeme dovolit.

Chtěla bych se co nejdříve vrátit do pracovního procesu, což bohužel momentálně vůbec není možné. Věřím ale, že při intenzivní péči o moje zdraví se zase plně uzdravím…

Vždy jsem se ochotně zapojovala do dobročinných projektů - ať už individuálních nebo jako pravidelný dárce různých fondů. Budu se že všech sil snažit Vám Vaši pomoc v budoucnu vynahradit <3

Moc děkuji za to, že jste ten román přečetli. 

Za každý příspěvek na mou léčbu moc děkuji. 

A hlídejte si svá znaménka, nevystavuje se slunci, ale ani přílišnému stresu…

Vendula ♥