Naděje pro nemocnou maminku Karolínu

Prožívám teď asi největší vyčerpání za těch posledních pár měsíců. Moc ráda bych vám napsala, že mi hospitalizace pomohla a že jsem se hodně posunula, ale zatím to tak není. Chybí mi ta jiskra nadšené bylinkářky, co vyrostla v pohraničí. Vnímám to všechno dnes jako nezbytný proces růstu mojí duše, moc ráda bych se učila být lepším člověkem a tou bolestí mnoho pochopila, transformovala se v osobnost, kterou minulost tolik neovlivňuje, která je plně samostatná a silná. Mám se sebou i soucit, je to nezbytné, protože jinak by mě zcela ubil pocit, že jsem selhala, že jdu ke dnu. V této sbírce moje moudra ještě nezazněla a zrovna dnes mám potřebu to napsat. Děkuju všem, kteří dosud pomohli.

Chtěla jsem také napsat, že bylo určitě dobré jít na cestu přijímání, léčení, ale netušila jsem, jak moc těžké to s úřady bude, když nemám partnera, který by byl oporou. Skutečně mi více pomáhají lidé jako jednotlivci a za to velmi děkuji, za ty krásné lidi, co nárazově potkávám, přijdou, odejdou a zanechají stopu v mém srdci.

Poslední 4 tisíce z prvních 20 tisíc budou využity na potraviny. Sbírka funguje tak, že já penězi nedisponuji, vše konzultuji a je mi potom schváleno a na každou položku je mi vystavena smlouva, kterou podepíšu a odešlu zpět. Tedy to, že sbírku organizuji, je poněkud zavádějící. V červenci vás prosím o pomoc s nájemným, které je 7500, bydlíme s dcerou ve skromném pronájmu a 4000 nedoplatek na energie. Zbytek z dvaceti tisíc na potraviny. Za vaši pomoc velmi děkuji. Moc ráda bych v červenci již nastoupila aspoň na částečný úvazek, zatím jsem dlouhodobě náročnou situací velmi vyčerpaná.