I ty nejsilnější maminky potřebují někdy pomoct

Adámkův i náš život se naprosto změnil, když náš malý chlapeček dostal těsně po porodu krvácení do mozku. Dnes je Adámkovi už 16 let a je na úrovni půlročního dítěte, protože trpí těžkou formou dětské mozkové obrny, epilepsií a dalšími diagnózami. Je tak odkázaný na mou péči 24/7. Musím ho krmit, dbát na jeho pitný režim i hygienu.

Alešek nemluví, špatně sedí a nechodí, a proto pro jeho přesun musím používat invalidní vozíček.

Starám se o něj sama. Jeho tatínek situaci nezvládl a chtěl žít jiný a lepší život. Já ale věřím, že mé místo je právě u mého syna Adámka, že to tak z nějakého důvodu mělo být a chci se o něj starat u nás doma, co nejdéle to jen půjde.

Při péči o Adámka jsem nikdy neměla za celých 16 let žádnou dovolenou, kde bych si mohla odpočinout a nabrat novou sílu pro další péči.

Jak sbírka pomůže

Naše jediná „dovolená“ s Adámkem jsou lázně jednou v roce, kde Adámek rehabilituje, abychom zmírnili neúprosnou ztuhlost jeho svalů a navštěvuje speciální školku, když to jeho stav dovoluje.

Abych si mohla sama trochu odpočinout a ulehčit mým zádům i psychice. Potřebuji Adámka dát na nějakou odlehčovací službu, anebo zařídit občasnou asistenční péči, tyto služby se však pohybují absolutně nad mé finanční možnosti. Tím, že jsem samoživitelka a péče o syna nelze skloubit se zaměstnáním je pro mě tato služba finančně nedosažitelná.

Adámek má rád vláčky, na které se chodíme u nás dívat v rámci procházky, a také se mu líbí se dívat na pohádky a poslouchat písničky. Navíc je mu příjemné být ve společnosti dětí, přeci jen s jeho mentální kondicí je jeho svět mnohem blíže tomu dětskému než tomu našemu.

Vím, že nastala doba náročná pro každého. I tak se na vás ale obracím s láskou a pokorou o pomoc, po 16 letech intenzivní péče jsem opravdu hodně vyčerpaná, a každá hodina asistence mi neskutečně pomůže na mojí cestě v péči o syna, který mě tolik potřebuje.