Dětství nepočká

Když byl malý, jedl skoro pořád to samé.

Chleba s tatarkou.

Ne proto, že by to měl rád, ale proto, že nic jiného doma nebylo a máma nevěděla, co jiného dát.

 Byl živý, divoký, často nevyzpytatelný.

A když se ptali, proč je takový, odpověď byla jednoduchá:

když dítě roste jen na nejlevnějším jídle a stresu, těžko může vyrůst v klidu.

 Lucka, jeho máma, sama vyrůstala v dětském domově. Stejně tak i jeho táta, Petr. 

 Toužili po rodině, po domově, který nikdy neměli. Když se jim narodil syn, chtěli pro něj všechno udělat jinak. Jenže nevěděli jak. Nikdo je nikdy neučil, co znamená být „normální“ rodinou.

Petr to nezvládl a odešel.

 Lucka zůstala sama s malým klukem.

Nikdo ji neučil, jak vypadá doma, kde je teplo, klid, oběd na stole a máma, která ví, co dělat, když dítě pláče.

Nikdo ji nenaučil vařit, hospodařit, ani to, že zlost se dá zvládnout i jinak než křikem nebo útěkem.

 Byla na dně.

A hrozilo, že její syn skončí tam, kde kdysi ona – v dětském domově.

Díky HOSTu to dopadlo jinak

Lucka našla cestu k organizaci HOST.

Eliška, odbornice z HOSTu, s ní seděla u kuchyňské linky, když malý dupal a křičel.

Ukázala jí, jak připravit jednoduché teplé jídlo.

Jak udělat ve věcech pořádek.

Jak zvládnout vztek.

Jak mluvit se synem.

Jak být máma, která to zvládne.

 Krok za krokem přicházely malé zázraky:

• poprvé uvařená polévka
• teplá večeře u stolu
• smích místo křiku
• první „mami, mám tě rád“

 A najednou u nich doma bylo opravdu doma.

Ne jen byt, kde je tma, ticho, napětí… a chleba s tatarkou.

Dnes malý chodí do školy, má kamarády a vyrůstá s plným bříškem – i plným srdcem.

Proč je vaše pomoc klíčová?

Včasná odborná pomoc dokáže zastavit pád. Každý měsíc se v Česku ocitnou stovky rodičů v situaci, kdy „ještě umí přežít”, ale neumí se postarat, vést, vychovávat, vařit, milovat beze strachu.

 Tohle nejsou selhávající mámy.

Tohle jsou mámy, které to nikdy nikdo naučil.

A právě tam vstupuje HOST.

Neodsuzuje.

Nevytrhává děti z náruče.

Učí rodiče, aby mohli děti držet v náruči dál.

Díky vám děti neporostou jen na tom, co doma náhodou je. Ne na tatarce a strachu. Ale na péči, stabilitě a teplém jídle.

 Pomozte, aby děti mohly vyrůstat doma. Ne v ústavu.

Ne jen na chlebu s tatarkou.

Ale s rodinou.

Děkujeme.