Bez vozíku se nezastavím – pomozte mi zůstat v pohybu

Jmenuji se Ondřej Srp, je mi 33 let a od narození žiji s kvadruspastickou formou dětské mozkové obrny – neurologickým onemocněním, které způsobuje trvale zvýšené napětí ve všech čtyřech končetinách. Kvůli této diagnóze se nedokážu postavit ani chodit, a tak se celý život pohybuji výhradně pomocí elektrického invalidního vozíku.

Invalidní vozík pro mě není jen pomůcka – je to moje svoboda, moje nezávislost, moje nohy. Bez vozíku bych se nedostal ani z bytu, do práce nebo k přátelům.

Žiju samostatně, ale neobejdu se bez pomoci

Narodil jsem se ve východních Čechách, ale už od roku 2014 žiji samostatně v Brně, ve vlastním bezbariérovém bytě. Mám zajištěnou osobní asistenci, díky které zvládám každodenní činnosti, a také pracuji na částečný úvazek v kavárně Teamium, kde rozvážím čerstvě praženou kávu zákazníkům. Práce mi dává smysl a pocit, že jsem užitečný.

I přes svoje zdravotní omezení se snažím být aktivní – cestuji, sportuji, scházím se s přáteli. Ale všechno, co dělám, je závislé na tom, jaký vozík mám pod sebou.

Proč vozík potřebuji?

Současný elektrický vozík už neodpovídá mému tělesnému stavu:

je příliš malý,

neposkytuje mi dostatečnou oporu zad,

způsobuje bolesti,

nemá výškový zdvih ani možnost polohování,

omezil moji samostatnost, která je pro mě klíčová.

Navíc se můj stav pomalu zhoršuje – a vozík mi už neumožňuje bezpečné a důstojné fungování v každodenním životě. Bohužel nový vozík od pojišťovny mohu žádat až za půl roku – a to už je příliš dlouho.

Můj měsíční příjem tvoří částečný pracovní úvazek a invalidní důchod, ze kterého hradím nájem, jídlo a základní potřeby. Příspěvek na péči využívám na osobní asistenci. Na nový vozík mi tak nezbývají žádné prostředky, a ani moje rodina mi tuto částku nemůže uhradit.

Prosím vás o pomoc.

Neprosím o luxus. Prosím o možnost dál žít svůj život – samostatně, aktivně, s důstojností.

Jak sbírka pomůže

Každý příspěvek, malý i velký, mě přiblíží k tomu, abych znovu mohl:

bezpečně vyjet ven,

dostat se do práce,

být s lidmi, které mám rád,

a zůstat svobodný a aktivní – navzdory těžké diagnóze.

Děkuji, že jste si našli čas přečíst můj příběh.

Děkuji, že možná právě vy mi pomůžete zůstat v pohybu.

S vděčností

Ondřej Srp