Aby Andreásek neměl postižení celý život: zachraňme jeho ručičku

Jmenuji se Andrea a jsem dvojnásobná maminka. Naši rodinu tvoří manžel Jakub, který pracuje jako OSVČ ve stavebnictví, já jsem nyní na rodičovské dovolené (dříve jsem působila jako zdravotní sestra v nemocnici) a starší syn Jakub chodí do 1. třídy. Už půl roku máme našeho druhorozeného – Andreáška. Je to náš malý bojovník. V těhotenství bylo vše v pořádku, až do chvíle, kdy se poprvé nadechl a přišel na svět.

Při porodu nastaly nečekané komplikace. Nepřiměřenou manipulací došlo ke zlomenině pravé pažní kosti a poranění nervové pažní pleteně na levé ručičce. Tento typ poranění vzniká trakčním mechanismem při porodu a vede k obrně horní končetiny.

Následná diagnóza – poporodní paréza brachiálního plexu levé horní končetiny – nás velmi zasáhla. Jde o hendikepující postižení s výrazným dopadem na běžné aktivity denního života.

Jak sbírka pomůže?

Touto sbírkou podpoříte nás, rodiče, a především našeho teprve šestiměsíčního Andreáška. Naší prioritou je zajistit mu maximální péči a šanci na co nejplnohodnotnější život. To obnáší časté a nákladné rehabilitace, které už přesahují naše možnosti.

Mrzí nás, že za újmu na zdraví našeho syna nikdo nenese zodpovědnost. Kdyby tomu tak bylo, bylo by možné pokrýt nutné výdaje na léčbu. Abychom mohli i nadále pokračovat v rehabilitacích, obracíme se nyní s prosbou o podporu na vás.

Nedávno Andreášek podstoupil velmi náročnou operaci. Nikdy nezapomenu na ten pohled na své miminko napojené na přístroj, který za něj dýchal, obklopené hadičkami. Po operaci nás čekala tří­týdenní rekonvalescence spojená s imobilizací operované ručičky.

Teď je před námi pravidelné dojíždění na rehabilitace a postupné zapojování operované ruky do cvičebního režimu. Cvičit musíme i doma, a to minimálně čtyřikrát denně. Plánujeme také doplňující terapie, jako je elektrostimulace, ergoterapie, Bobath koncept nebo lázeňský pobyt.

Paréza s sebou nenese jen omezenou pohyblivost ruky, ale i celkové křivení těla, protože člověk využívá hlavně jednu jeho polovinu. Proto by měl Andreas dlouhodobě docházet k celému týmu odborníků, zejména fyzioterapeutů, a to až do ukončení růstu – tedy zhruba do 21 let.

Díky rodině, přátelům, kamarádům i známým jsme zvládli nejtěžší začátky. Teď však, abychom mohli pokračovat v léčbě, potřebujeme pomoc širší veřejnosti.

 Děkujeme, že nám prostřednictvím této sbírky pomáháte nést břemeno, které jako rodina společně neseme.

S vděčností,

táta Jakub, maminka Andrea, Andreášek a jeho velký bráška Jakub