„Tři roky jsme nebyli venku.“ Bezbariérová plošina pro Petra po úrazu

Můj syn Péťa byl odjakživa nejšťastnější mezi koňmi. Studoval jezdectví a chovatelství, plánoval odjet do Švédska a pracovat tam se sportovními koňmi. Měl před sebou budoucnost, o které snil. Jenže pak přišel úraz.

V květnu 2022 Petr utrpěl těžké poranění hlavy a sedm dlouhých měsíců strávil v kómatu.

Byla jsem u něj každý den. Mluvila jsem na něj, zpívala mu, vyprávěla mu o jeho dětství. Nikdy jsem nepřestala věřit, že mě uslyší. A on se opravdu jednoho dne probudil. Nehýbal se, nemluvil, ale dýchal sám. Každý malý pokrok byl jako zázrak – když poprvé polkl jídlo, když řekl první slovo… když poprvé znovu vyslovil „mami“.

Dnes je Petr doma. Má spasmy v rukou i nohou, je zcela imobilní a závislý na mé péči. Každý den spolu cvičíme, děláme logopedii, čteme si.

CITACE: Jeho vůle a vytrvalost jsou obdivuhodné.

Lékaři mu dávají naději – mícha přerušená není, a pokud bude pokračovat v intenzivní rehabilitaci, může znovu začít chodit, třeba s pomocí hole. Je tu i možnost léčby kmenovými buňkami, která by jeho šanci ještě zvýšila.

PODNADPIS: Jak sbírka pomůže?

Bohužel, naše finanční možnosti jsou velmi omezené. Jsem důchodkyně, dostávám jen příspěvek na péči. Tři roky jsme zavření doma, protože náš dům není bezbariérový – Petr se za tu dobu nedostal ven jinak než sanitkou k lékaři. Potřebujeme zvedací plošinu, abychom mohli ven. Také bych mu ráda uhradila cílené neurorehabilitace, pobyt v lázních nebo část nákladů na léčbu kmenovými buňkami. To vše mu pomůže, aby se jednou mohl postarat sám o sebe.

CITACE: Vím, že nás čeká ještě dlouhá cesta, ale nevzdáváme se.

Každý den děláme malý krok vpřed. A věřím, že s Vaší pomocí můžeme zvládnout i ty větší.

Děkuji Vám z celého srdce za každou pomoc.