Taxivrah jí vzal tatínka. Maminka bojuje, aby jí zajistila dobrý život

Je to už více než deset let, a přesto nenastal den, kdy by na nás tato událost neměla dopad. Začátkem roku 2014 jsem se spolu se svou dcerou probudila do nejbolestivějšího rána v životě – její tatínek se nevrátil domů z práce.

A pak přišlo zjištění, že byl zavražděn taxivrahem. Bylo to hrozné.

Život se nám převrátil vzhůru nohama. A jako by to nestačilo, nedostalo se nám žádné pomoci – rozhodně ne od státu. Naopak, na to, že nám byla zrovna vyrvána hlava rodiny ze životů, zacházeli s námi opravdu neohleduplně. Termín na poskytnutí pomoci nám úřady stále odkládaly, až nám nakonec propadl. My se dostaly do finanční krize.

Vznikl nám dluh a hrozilo, že přijdeme o střechu nad hlavou. Dceru mi chtěli odebrat, ale udělala jsem vše pro to, abychom měly domov.

Bylo to nesmírně těžké. Pro svou dceru jsem podstoupila mnoho a často bojovala sama. Úřady mi s bydlením nijak nepomohly.

A kromě praktických stránek nás trápily i ty emoční. Odchod Vanessčina tatínka ji hluboce poznamenal, i když byla ještě malá. Pamatuji si, jak neustále plakala, ptala se, kde je táta, a budily ji noční běsy. I teď, v pubertě, ho stále oplakává. Je tichá, citlivá a trápí ji smutek a úzkosti.

Jak sbírka pomůže?

Pro svou dceru bych si přála, aby měla v osmnácti letech dobrý start do života – aby měla prostředky na školu, řidičský průkaz a třeba i na první nájem bytu, pokud to bude potřebovat.

Chtěla bych jí zajistit stabilní prostředí, které ji podpoří při studiu, v zájmech a pokryje nezbytné výdaje, které jen stěží v rámci rodinného rozpočtu zvládáme.

V současnosti bych jí chtěla pořídit novou postel a dát jí možnost zařídit si pokoj podle svých představ – zkrátka to, co by jí dopřál její tatínek, kdyby tu s námi byl. Sama jí to bohužel bez něj nedokážu poskytnout.

Děkujeme z celého srdce za Vaši podporu.